Anotace:
Měla to být labutí píseň nad dílem autorů, jejichž knihy vydané během sedmnácti let (1952-1969) v jedenácti jazycích a v nákladu přes šest a půl miliónu výtisků dychtivě četli ve své mateřštině čtenáři po celém světě včetně třeba Japonska či Estonska. Dokonce čtenáři nevidomí (pět titulů vyšlo Braillovým písmem) nebo uživatelé těsnopisu (výběr z Afriky snů a skutečnosti autografovaný soustavou Herout-Mikulík vydal roku 1959 Státní ústav těsnopisný v Praze). Po jednostranném zrušení smlouvy na titul Cejlon - ráj bez andělů, připravený už do sazby, si autoři vydali knihu sami, dokonce ve dvou svazcích a ve dvou vydáních: strojopisně po jedenácti exemplářích, úhrnem 44 bibliofilských svazků včetně fotografií a ručně vyráběných map (koloroval je autor Sekyry, Morčat a Českého snáře Ludvík Vaculík). Následovaly výslechy na Státní bezpečnosti. K jednomu z "výtisků" se dostal i tehdejší (1975) československý ministr vnitra. "Po obsahové stránce není proti rukopisu námitek", prohlásil. "Mohl by okamžitě vyjít, kdyby ... kdyby autoři změnili svůj názor na bratrskou pomoc pěti armád v roce 1968..." Autoři svůj názor nezměnili. Změnili jej - s jednadvacetiletým zpožděním - teprve poučení dědici Brežněvovy doktríny, přímo v Kremlu. A tak kniha s autorským vročením 1970 - ostatně jako knihy mnoha jiných českých a slovenských umlčených spisovatelů - vychází teprve dnes... (obálka 1991)