Anotace:
Dvě z těchto povídek jsou nám zvláště milé, protože se v nich setkáváme se spisovatelkou samou. Vytryskly později, po letech, ze vzpomínek na dětství a na dobu, kdy po svatbě si zařizovala jako mladá paní svůj první domov. V Panu učiteli kreslí Němcová dojemný obraz svého prvního učitele, jak se jí po létech vybavil. Tenkrát na podzim r. 1824 přinesla malému děvčátku matka tabulku s natištěnými písmeny, s červeným kohoutkem v záhlaví. Podle té začal ji učit "strýček" zahradník Binder v Ratibořicích a také spolu počítali na olověných knoflících jeho vesty a kamizoly. Pak začala chodit do školy v Č. Skalici, do chalupy kryté šindelem v Kostelní ulici. Jejím prvním učitelem byl Jan Smetana. Ten první samostatný krok do života, kdy s ostatní ratibořickou drobotinou putovala lesíkem ke Skalici, nesouc si na ruce mošničku s takovou tabulkou a namazaným krajícem, utkvěl Němcové hluboko v duši. Vrací se jí po letech znovu na mysl, když se utíká z těžkého životního trudu do blažených vzpomínek na dětství. Povídka Chudí lidé je obraz kreslený ze vzpomínek na pobyt v Červeném Kostelci u Náchoda, podhorského tkalcovského městečka, kam se přistěhovala krátce po svatbě. V té době byly již v tom městečku továrny na zpracování bavlny, kterýžto nový průmysl těžce poškozoval tkalce, kteří ručně tkali na stavech lněná plátna. Mladá, teprve sedmnáctiletá paní Němcová hledala v městečku byt a nalezla jej v čistém domku kupce Hůlka (v povídce Hloušky) proti faře. V tom starosvětském prostředí dovídá se o osudech kosteleckých rodáků a sama se seznamuje s Jakubem Alinou (Halinou), jehož podobu kresbou zachytil kostelecký malíř a přítel B. Němcové, Gustav Vacek. Na hřbitově v Červeném Kostelci odpočívá věčný sen také Viktorka z Babičky, jež Němcovou přežila. Roku 1855, kdy vyšla Babička, napsala Němcová pro kalendář Českou pokladnici povídku Divá Bára, roztomilý obrázek o věrném přátelství dvou dívek. Tuto svou povídku umístila spisovatelka do vsi Vestce, kam chodívala s dcerou Dorou za svého pobytu v Nymburce. Bylo by klamné domnívat se proto, že se právě tam udál podobný příběh, jak jej Němcová líčí v tom půvabném obrázku. Povídka ta vykvetla asi ze vzpomínek na Chvalkovice, kde Němcová prožila svá dívčí léta. Svědčí o tom v jejích zápiskách poznámky o farské Pepince a kostelníku Vlčkovi. (obálka a poznámky 1942)