Anotace:
Největší válka dějin, kterou bylo našemu pokolení souzeno prožít, vyvolala pochopitelně všude touhu, seznámiti se se zeměmi, v nichž se bojovalo. O kraje, pro válku důležité, ať jako zdroje surovin, strategické body či významem bitev, jež se tam odehrály, byl samozřejmě zájem nejživější. Stupňoval se ještě u národů, jejichž vojska v těchto oblastech zápasila. Není proto divu, že cestopisná kniha Osy Johnsonové o Šalamounských ostrovech, kterou předkládáme našim čtenářům v českém překladě, vedla za války po měsíce listinu t.zv. bestseller, t.j. nejprodávanějších, nejúspěšnějších knih ve Spojených státech; vždyť popisuje též Guadalcanal, tak důležitý v konečném období války na východě a tak proslavený hrdinstvím amerických vojáků, kteří ho dobyli zpět na Japoncích. Jméno spisovatelčino není u nás neznámo: ve spojení se jménem jejího manžela, Martina Johnsona, mají je v dobré paměti návštěvníci biografů jako jméno spolupůvodkyně zajímavých snímků ze života zvěře v Africe a jinde v nedotčených krajích divoké příhody, snímků, jež bylo lze poříditi jen s vynaložením krajního úsilí a za stálého nebezpečí. Však se také život manželů Johnsonových podobá napínavému románu. Martin Johnson utekl z domova v malém městě Independence v Kansasu již asi jako dvanáctiletý chlapec a živil se jako potulný fotograf; nebylo mu ještě dvacet, když se přeplavil do Anglie na lodi s dobytkem jako krmič, procestoval řadu evropských států a v roce 1908 se zúčastnil jako lodník výpravy Jacka Londona do Jižních moří. Po návratu do Ameriky v roce 1910 přednášel o této cestě a při jedné přednášce v sousedním městečku Chanute se náhodou seznámil se šestnáctiletou Osou Leightyovou, která s několika spolužačkami místní školy z přednášky utekla - protože se jí hnusily světelné obrázky domorodců, přednášejícím promítané. Přesto se Osa po krátké době vdala za Martina - bez vědomí rodičů, kteří se teprve po čase smířili s hotovou věcí. Již půl roku po sňatku se manželé Johnsonovi vydali na cestu do Jihomoří, zvláště na Šalamounské ostrovy, s úmyslem zachytiti filmem a fotografií lidojedy "při činnosti", vybaveni jen velmi nedokonale výzbrojí i penězi. Tuto cestu líčí náš cestopis, napsaný však teprve za poslední války a věnovaný americkým vojákům, bojujícím daleko od své vlasti. Podle svéživotopisné knihy Osy Johnsonové "Vdala jsem se za dobrodružství" (I married adventure) bylo získání snímků lidojedů "při činnosti" nebezpečnější, než jak je popsáno v naší knize. Opakovali proto manželé Johnsonovi po úspěchu přednášek a snímků z této cesty svůj zájezd na Malekulu s řádnou výzbrojí i bezpečným doprovodem - a s některými snímky z první cesty, jimiž uvedli v úžas domorodce, kteří se na nich poznali. Následovala cesta na Borneo a film, zachycující život na tomto ostrově v celé šíři, ne pouze život domorodců, nýbrž i zvěře a celé přírody. Tento film vynesl Johnsonovým členství v klubu badatelů. Na podnět přírodopisce a sochaře Carla Akeleye soustředili od té doby manželé Johnsonovi svou pozornost a činnost na život zvířat v divočině. Nejprve natočili film ze života zvěře v Britské východní Africe, poblíž habešských hranic, později zvláštní filmy ze života slonů a lvů, výsledek několikaletého pobytu na místě samém. V roce 1929 podnikli Johnsonovi výpravu do belgického Konga za trpasličími kmeny a gorilami, v roce 1932 další výpravu do Afriky, tentokráte s dvěma letadly, jež sami řídili. Po návratu z další výzkumné cesty na Borneo, opět s použitím letadla, za úspěšného přednáškového turné po Americe, kde se manželé Johnsonovi chtěli konečně trvale usaditi, zřítilo se v lednu 1937 letadlo, jímž cestovali do Salt Lake City do Kalifornie; Martin Johnson zahynul, Osa Johnsonová byla těžce zraněna. Od té doby věnuje se Osa Johnsonová spisování svých bohatých zážitků a zkušeností cestovatelských. Její knihy, zejména zmíněná již "Vdala jsem se za dobrodružství" z roku 1940, "Čtyři roky v ráji", jednající o afrických výzkumech, a naše "K lidojedům jižních moří" měly ve Spojených státech ohromný úspěch. (Předmluva překladatele, vydání 1947)