Anotace:
Milada Horáková, vzděláním doktorka práv, povoláním reprezentantka demokraticky orientovaných spoluobčanů, osudem oběť protidemokratického bezpráví, napsala osmnáct stran svých jedenácti posledních dopisů inkoustovou tužkou ve třech závěrečných dnech svého života. Pravděpodobně se tak stalo v cele na Pankráci, a to ve dnech 24. až 27. června 1950. Tak zvaný státní soud po zmanipulovaném procesu vyslovil všestranně nezákonný a protiprávní rozsudek smrti už 8. června 1950 a takzvaný Nejvyšší soud dne 24. června téhož roku tuto teroristickou brutalitu potvrdil. Klement Gottwald, místní vykonavatel Stalinovy hrůzovlády, nedbal žádostí o milost, jež podali otec odsouzené a její obhájce. Ponechal bez povšimnutí protesty ze zahraničí, které mu adresovaly četné významné osobnosti vědy a umění včetně Alberta Einsteina a zástupců politických organizací. Milada Horáková zjevně počítala se zamítnutím těchto petic od samého počátku, ale úředně byla o definitivním rozhodnutí zpravena 26. června v sedm hodin večer. Tolik o původu korespondence, kterou úřady nedovolily adresátům dodat. Podstatu osobnosti Milady Horákové napoví text dopisů. Nezbytné doplňující poznámky najde čtenář vzadu. (Úvod, 1990)