Anotace:
Konec dějin a poslední člověk je odvážné a provokativní dílo, považované za jednu ze stěžejních politicko-filozofických a historických prací devadesátých let. Kniha, označovaná za protipól Huntingtonova díla Střet civilizací, vyvolala polemiku v intelektuálních kruzích i u široké veřejnosti ve Spojených státech a v Evropě. Představa, že lidstvo jednou dospěje ke svému konci dějin, je pro mnohé sotva přijatelná, jen málokdo je však schopen Fukuyamovu argumentaci vyvrátit. Fukuyama, jenž rozvíjí zdánlivě neaktuální hegelovskou filozofii dějin, se zamýšlí nad otázkou, zda lidstvo dospěje jednou ke stabilnímu stavu, v němž dojde konečného uspokojení, nebo se v historickém vývoji vždy znovu a znovu prosadí něco, co zvrátí tuto konečnou rovnováhu a navrátí lidstvo zpět do dějin, tak jak je pojímá klasická historiografie. Kniha Konec dějin a poslední člověk hledá odpověď na základní otázky historického vývoje: Mají dějiny konec? A pokud ano, kde se nacházíme nyní, poté, co se socialismus, monarchie a fašismus zdiskreditovaly? Rozšíří se model liberální demokracie postupně po celém světě? Má pravdu Samuel Huntington se svou teorií "střetu civilizací", nebo Francis Fukuyama se svou koncepcí "konce dějin"? Po událostech 11. září 2001 by se mohlo zdát, že Fukuyamova teorie tímto pozbývá platnosti a patří do propadliště dějin. V aktualizované předmluvě k této knize autor tvrdí, že se stále nacházíme na konci dějin, a ohrazuje se vůči četným kritikám, které jeho práce podnítila. Francis Fukuyama, který formuloval odvážnou tezi o konci dějin a filozoficky zdůvodnil historické vítězství liberální demokracie, nabízí pohled, který nikdo, kdo se zamýšlí nad osudem lidstva ve 21. století, nemůže ignorovat. (obálka 2002)

Obsah: