Anotace:
Literární kritik a nakladatel Bedřich Fučík (4.1.1900-2.7.1984, 1928-1938 ředitel Melantricha), životní souputník V. Nezvala, F. Halase, J. Čepa, J. Zahradníčka a V. Závady, ve svých studiích a kritikách od dvacátých let až do sklonku života usiloval o prolnutí svého "neideologického" vidění současné poezie a prózy se svým viděním tradic našeho písemnictví, do nichž mu patří jako základní kameny především dílo Máchovo, Erbenovo, Němcové, ale i O. Březiny a J. Demla. Ve svých kritických pracích se neustále vracel ke svým "milovaným autorům", ať už to byli Šalda, Březina, Deml, či Nezval, Halas, Čep, Zahradníček aj. Prostřednictvím jejich celoživotního díla však neustále ohledával a mapoval proměny národního života, jež poměřoval svou žízní dobývat nadčasové.
Ve vzpomínkových medailónech Čtrnáctera zastavení načrtává Bedřich Fučík monumentálními tahy životní i básnické portréty svých milovaných autorů - v jednotlivých osudových zastaveních zachycuje, jak se s nimi životně sblížil a jak jejich dílo zanechalo v jeho životě nesmazatelnou stopu. Vrcholí zde jeho úsilí o syntézu života a umění i snaha bezvýhradně sloužit všem hodnotám v české literatuře bez ohledu na literární programy a ideologické postoje. Stojí tak zde vedle sebe nedílně Šalda, Březina, J. Florian, Deml, Nezval, Halas, Čep, Holan, Zahradníček a další, ač si byli zdánlivě životně i umělecky vzdáleni, a Bedřich Fučík usiluje o to, aby se z étosu a melosu života a díla svých velkých vzorů i souputníků dopátral nejen životní podstaty jejich tvorby básnické, ale zároveň směřování a smyslu českého národního osudu, jeho velikosti, malosti i tragiky v tomto století.
(obálka 1992)
Obsah:
|