Anotace:
Na počátku tohoto příběhu "bylo slovo" a to slovo bylo mor. Může se odehrát kdekoli a v kterémkoli čase, byť ho autor zasadil do bezejmenné vesnice vysoko v grazínských horách. Je to podobenství o střetu vášní, o porobě a svobodě, o touze po moci a strachu z ní, vždyť "vesnice je zmenšený, do hrsti sevřený svět - s lidem i panstvem, s vojáky i mnichy, s králi a dvořany, s povznesenými i poníženými, s dobrem i zlem... Rozvaž jim ruce a nohy, rozptyl jejich strach z malosti, dodej jim sebedůvěry - a ta vesnice v hrsti sevřená, drobínek nepatrný, se roztáhne a stane se světem bez hranic."
Malá, bohem i lidmi zapomenutá vesnička žila klidně pod vedením svého vládyky. Rod Baliaurů generaci za generací spravoval svou občinu moudře a spravedlivě až po Giorgi Baliaura, v němž nezměrná ctižádost a touha po moci vypěstuje chorobný strach. Neustále podněcován a přitom od vesnice oddělován svým věčným stínem, cizincem Chirčlou, stává se krutým diktátorem, v jehož rukou se vesnice mění ve zmanipulovanou masu, schopnou všeho. Pochybnosti se nepřipouštějí, záhadně se ztrácejí lidé, soused před sousedem má strach poslouchat i mluvit. Lidé se lekají vlastních myšlenek.
Vesnice tak nastoupila cestu k vlastní záhubě a mnich Zosima, kronikář všech událostí, je jen němým, bezmocným svědkem.
(obálka 1987)
|