Anotace:
Utopie Wellsova přináší nový, lidštější typ, typ dynamický či "kynetický", jak jej sám nazývá. Wells je dalek Morova platónského komunismu, nevěří v rozkošné millenium Morrisovo, ani nemá břitkého humoru Samuela Butlera; ale doufá s Baconem, že vědecká vynalézavost by mohla míti blahodárný vliv na lidský život. Počítá s nerovností lidí, s rozmanitostí lidské povahy, s lidskou nespokojeností, ví, že hospodářské reformy nezmění přirozenost člověka. Prostředek k nápravě všeho vidí ve výchově a v organisaci, a podává ideál vychované, dokonalejší, ušlechtilejší rasy. Je vývojovým kolektivistou, jednotlivec ho nezajímá tolik jako celek - vidíme to i z jeho románů. Je nepřítelem nacionálního imperialismu stejně jako nepravého socialismu, nepromyšleného komunismu, který "ničí, dříve než byl schopen znovu budovati". Marx ho "nevýslovně nudí" a jeho rozsáhlé nedokončené dílo nazývá "řadou únavných svazků o fantómech jako buržoasie a proletariát, knihou, jež stále zabočuje do nových vedlejších rozprávek"; slavné ono dílo dělá na něho dojem "pomníku nestrojeného pedantství". Zajímavé jest jeho stanovisko k ruskému pokusu o přetvoření společenského řádu, k ruské utopii, jež podle jeho slov nejen nemá ideje, nýbrž je tvůrčím a konstruktivním myšlenkám nepřátelská. Na 138. str. svě knihy "Rusko v mlhách" 1921 praví: "Věřím, že vytrvalou výchovnou kampaní nynější systém kapitalistický může býti civilisován v kolektivistický světový systém. Lenin však se před lety připoutal k marxistickým dogmatům o nevyhnutelném třídním boji, o pádu kapitalistického řádu jakožto předehře obnovy, o diktatuře proletariátu atd." Přes to, že Wells není vzdálen názorů Gorkého, kulturní pád Ruska ho ohromil a jeho úsudek o komunismu vyznívá negativně. Ale ani vědecký socialismus Fabianské společnosti mu zcela nevyhovoval a už r. 1907 došlo k roztržce. Wells ve své utopii proplul mezi individualismem a socialismem, neboť ideálem je mu ona pravá svoboda, která je omezena jen svobodou ostatních a bezpečností celku. Ideálem jeho - a v tom se shoduje i s jinými kolektivistickými mysliteli anglickými - není slovanský komunismus hladových, strhující všechny do propasti bídy, nýbrž blahobyt všecky povznášející k vyššímu a ušlechtilejšímu životu, kde nevládne náhoda, libovůle funkcionářů ani pěst kapitálu, nýbrž promyšlená, účelná organisace a spravedlnost. Myšlenka dobrovolné šlechty ducha, samurajů, je zlatým hřebem Utopie. Tato idea organisovaného bratrstva, obětavá "veřejná mafie", na které se otáčí stát, vyskytuje se u Wellse již dříve - snad touto oblíbenou myšlenkou Wellsovou si vysvětlíme i jeho zájem o naše Sokolstvo -, samurajové jsou však ušlechtilejší a dokonalejší než novorepublikáni z obou předcházejících utopií. Nejsou to hrdinští bojovníci, jako jejich japonský prototyp, nýbrž organisátoři, správci a ředitelé utopického světa. Wellsova idea samurajů a novorepublikánů našla veliký ohlas u anglické mládeže a autor byl obléhán mladistvími nadšenci obojího pohlaví, ač sám, jak ukazuje poznámka v druhém vydání "Prvních a posledních věcí", mínění své značně změnil. V době, kdy se horlivě uvažuje o socialismu a přetvoření společnosti, jsou Wellsovy názory projevené v Moderní Utopii - český překlad jest, pokud vím, prvním překladem, ač originál je velmi populární a vyšel i v lidovém vydání - dvojnásob zajímavé. Slovanská duše nenalézá tu sice ráj srdce, za to však tato praktická anglosaská utopie, kterou Wellsův racionalistický, reformátorský duch rozpřádá svým charakteristickým temperamentním slohem, má větší naději na uskutečnění. A v tom je její velká přednost. Kdyby všecky naše utopie byly tak životné, nemusel by Zeyer žalovati ústy chorvatského vlastence: "Říká se "utopie"! Avšak že lidstvo schopno tvořit utopie, toť jeho ctí. Že ty utopie zůstávají utopiemi, jest jeho hřích a hanba." (z předmluvy O. Vočadla, 1922)