Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Březan, Václav, ca 1568-ca 1620:
Poslední Rožmberkové


Březan: Poslední Rožmberkové, 1941 Evropský literární klub, Praha 1941       Edice: Národní klenotnice č. 17

Rozsah: 270, [2] s., [7] l. obr. příl.    Formát: 21,6x14,2
Popis: Vázaná, obálka chybí, ve spodním rohu u prvních stránek slabá skvrna od vody, dobrý stav. (90%)

Cena: 60 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
Málokterému českému šlechtici se dostalo v průběhu staletí tolik zájmu, příznivého i odsuzujícího, jako poslednímu Rožmberkovi. Doba Petra Voka se mohla zdát už příští generaci šťastným věkem míru a blahobytu, který se nenávratně rozplynul ve víru třicetileté války. Stíny, jež po Bílé hoře dolehly na zdeptanou zemi, daly vyniknout jasu zašlých časů. Avšak postava jihočeského velmože sama o sobě upoutala pozornost jako příklad renesančního světáka a spisovatelé i čtenáři byli až příliš často ochotni připisovat mu mnohem více mravní nevázanosti, než odpovídalo historické realitě. Vyprávění o pikantních historkách ze života posledního rožmberského vladaře se rozšířilo z třeboňského zátiší po celé zemi a od senzacechtivých literátů pobělohorské doby je ochotně přijalo i 19. a 20. století. "Druhý život" Petra Voka z Rožmberka nabyl dvojí podoby - jedné pikantní, ovšem vybájené, a druhé střízlivě ztlumené, ale o to bližší dějinné pravdě. Za onu druhou, spravedlivou verzi vděčí Petr Vok především svému dvornímu dějepisci Václavu Březanovi. Pod perem Václava Březana (1568-asi 1618), vzdělaného syna poddaného mlynáře, vzniklo na počátku 17. století veliké pětisvazkové dílo, Historie rožmberská, z něhož se dodnes zachovaly poslední dva svazky. Zatímco prvé tři díly Historie pojednávaly o starších dějinách Rožmberků, čtvrtá a pátá kniha byly zasvěceny dvanácté generaci nejvýznamnějšího rodu českých pánů, vladařům Vilémovi a Petru Vokovi. V jejich postavách moc jihočeských magnátů vyvrcholila, ale také dozněla. Vilém z Rožmberka (1535-1592) se povznesl na úroveň vpravdě knížecí a za nepřítomnosti habsburských panovníků v Čechách se stal doslova českým místokrálem. Svým politickým rozhledem, nespornou autoritou v celé stavovské obci, diplomatickými schopnostmi a uvážlivou snášenlivostí přispěl nemalou měrou k udržení vnitřního klidu v Českém království a svými zásahy do zahraniční politiky napomáhal k zachování míru ve střední Evropě. Nejmladší mezi dětmi Jošta III. z Rožmberka Petr Vok (1539-1611) vyrůstal ve stínu svého mocného bratra a příliš dlouho se musel spokojovat s druhými houslemi. Chtěl se však staršímu bratru, který si na Českém Krumlově zřídil skvostný vladařský dvůr, vyrovnat alespoň okázalou reprezentací. Bechyňský zámek, sídlo Vokova mládí, patřil k nejrušnějším společenským střediskům soudobých Čech. Jestliže Vilém nacházel své místo v čele stavovské obce jako umírněný katolický tradicionalista, Petr Vok se odklonil od dosavadní ideové orientace rožmberského rodu a jako evangelík, ostatně dlouho dosti vlažný evangelík, se stále více sbližoval s protihabsburskými proudy české šlechty. Také Vilém stál nejednou v čele stavovské opozice, ale jako obratný zprostředkovatel vždy dal přednost výsadnímu postavení v Českém království a tím i v česko-rakousko-uherském soustátí před důrazným odporem proti vládnoucí habsburské dynastii. Střízlivé politické uvažování mu zabránilo, aby se plně vložil do zápasu o polský trůn a aby pevné jistoty obětoval mlhavé naději, že přece jen ozdobí svůj rod královskou korunou. Nejenom neklidná povaha, ale i složitější vnější poměry na přelomu 16. a 17. století vedly Petra Voka zcela odlišnou cestou. Nebyl rozeným politikem a rozhledem ani kariérou se nemohl měřit s Vilémem, přesto však každý jeho čin v posledním dvacetiletí jeho života měl živý ohlas, neboť za ním stála neobyčejná váha pozemkového majetku a uznávaná autorita rožmberského vladaře. I při sepětí s domácí a zahraniční opozicí zůstával Petr Vok v pozadí veřejného dění, nepochybně je však ovlivňoval. Schůzky na třeboňském zámku, kde se počátkem 17. století setkávala středoevropská protihabsburská opozice, dávno zavál čas. Avšak poslední Rožmberk se vepsal do našich dějin činem, který neměl ve své době obdoby a jehož význam oceníme i s odstupem několika set let. Petr Vok dokázal překonat sobectví, vlastní feudálům bělohorské doby, a na samém sklonku života neváhal obětovat rodový poklad na záchranu své země před válečným pleněním. Odkaz posledních Rožmberků přesahuje rámec jejich mírových a státoprávních snah a přetrvává až do naší přítomnosti. V rámci hospodářské činnosti Rožmberkové, jejich podaní a úředníci doplnili třeboňskou rybniční soustavu a vtiskli neodmyslitelnou pečeť do jihočeské krajiny. Velkorysí stavebníci vložili do pokladnice české renesanční architektury a malířství takové perly, jakými jsou zámky v Bechyni, Českém Krumlově, Kratochvíli nebo Třeboni. Podporovatelé vědy a literatury se zazloužili o vydání nejednoho významného díla českého i latinského písemnictví, o zřízení archívu, jejž František Palacký právem nazval "Mekkou českých dějepisců", a nedocenitelné bibliotéky, která po svém rozptýlení obohatila vědecké knihovny na všech stranách Evropy. Spolutvůrcem rožmberského archívu se stal Václav Březan, který odtud čerpal materiál pro svá početná dějepisná pojednání a hlavně pro velkou Historii rožmberskou. Rožmberský archivář a knihovník dostal samozřejmě za úkol oslavit své pány a chlebodárce. Březanovo štěstí však spočívalo v tom, že vskutku mohl poukázat na mnohé jejich dobré stránky a záslužné činy; zároveň byl člověkem příliš pravdomluvným, než aby se snažil zastřít všechny jejich slabiny a poklesky. Březan sice postrádal výjimečné literární nadání, o to více však předčil své současníky svědomitostí historického badatele a úsilím o nalezení dějinné pravdy. Nepsal z pohnutek obranných či polemických jako většina jeho současníků, nýbrž jako hluboce zasvěcený a vlastním tématem plně zaujatý historik, jehož cílem je věrný obraz nedávné minulosti a současnosti. Ústřední postavení Rožmberků v předbělohorské české společnosti Václavu Březanovi umožnilo, aby i při zaměření na osudy rožmberských vladařů dodal svému dílu podstatně širšího záběru. Na pozadí biografie Viléma a Petra Voka vytvořil mozaikovitý, původními prameny bohatě podložený obraz života na jejich panstvích, od vladařského dvora přes poddanská města až po práci rolníků či rybníkářů na vesnicích. Při sledování politické činnosti Rožmberků zachytil dění v Praze i jinde v Čechách a na Moravě, ale v souvislosti s cestami a diplomatickými misemi otevřel také průhled do vzdálených končin Evropy. V tomto smyslu přerostlo Březanovo dílo hranice osobností i regionální a nabylo významu celonárodního, v nejednom ohledu i evropského. Pokud řadíme Václava Březana mezi české kronikáře, pak jej musíme postavit na zcela opačný pól v porovnání s Václavem Hájkem z Libočan. Proti převažujícímu zřeteli k slovesné povaze kroniky u Hájka stojí tu důraz na objektivní fakticitu, proti volné fabulaci Březanova pokorná úcta k historickým pramenům. Jestliže se Březan pokusil zpodobnit poslední rožmberské vladaře jako příkladné představitele české stavovské společnosti, nemohl se ubránit jistému zkreslení. Přesto však nepřistupoval k tématu nekriticky a dokázal svým plebejským pohledem kritizovat české feudály a přiklonit se na stranu městského a venkovského lidu. Životní zkušenosti mu dovolily pochopit, že velikost a sláva Rožmberků vyrostly především z práce rožmberských podaných. Proto jim věnoval takovou pozornost a ve svém díle jim dopřál nečekaně mnoho místa. Březanovo dílo patří k velmi zalidněným kronikám. Portrétuje nejen své protagonisty, ale zdařile a leckdy s humorem charakterizuje mnohé další postavy, šlechtice i lidi neurozené, velmože i chudáky. Přináší kritické postřehy o špičkách tehdejší společnosti, ale dovede vyjádřit hluboký soucit třeba nad nešťastným osudem obyčejného řemeslnického učně. Hluboký humanismus a svědomité úsilí o poznání pravdy patří k rysům, jež pozvedají Březanovo vyprávění nad úroveň strohého dějepisného pramene a dodávají mu přitažlivosti i pro dnešního čtenáře. (Jaroslav Pánek: Březanovy Životy posledních Rožmberků, vyd. 1985)


 
  košík