Anotace:
Na začátku nebylo slovo, ale kufr plný slov. Od poloviny šedesátých let je téměř až do své smrti vyťukával po obou stranách konceptního papíru Antonín Schenk, jenž v období 1928-1937 pracoval a vlastně většinu dnů i žil v prostředí lánského zámku jako osobní tajemník T. G. Masaryka. Když se koncem osmdesátých let začalo blýskat na časy, řekla mi sestra: "Co kdyby ses do toho kufru podívala? Jsou to paměti našeho strýce a přes takové věci jsi v rodině ty." Nahlížet do historie - zvlášť když je kondenzovaná a vejde se do cestovního zavazadla - je nejen napínavé, ale i časově náročné. Dobré dva roky jsem se probírala spoustou stran textu, který se doslova utápěl v epické šíři, v záplavě jmen, dat i závažných okolností. Stejně tak mě zaujaly záznamy v diářích, popisující hodinu po hodině prezidentův pracovní den. Mnoha roztroušeným poznámkám jsem zprvu vůbec nerozuměla. Až když jsem oněch sedmnáct kapitol o čtrnácti stech jedenácti stranách četla popáté, začaly mi porůznu řazené lístky samy prozrazovat, k čemu vlastně patří. Každý z těch dnů nad Schenkovou pozůstalostí byl pro mne nečekaným dobrodružstvím. Dotýkala jsem se dějin buď já, nebo naopak ony mne. V tom to bylo. A tehdy jsem si umanula, že z té hromady lejster - v doslovném znění a celém rozsahu nepublikovatelných - musím vyprostit to, co se dá bez předstírání historické a politologické odbornosti zvládnout. (z úvodního slova editorky, 1996)