Anotace:
Nový druh výkladu politických událostí se vynořil téměř navlas přesně před dvěma staletími, kdy odpůrci Francouzské revoluce začali připisovat svým nepřátelům nelidské záměry a tajnou touhu ovládnout celý svět. Tyto obavy začaly jako noční děsy nespokojenců a v přůběhu devatenáctého století se změnily v soubor politických názorů, který jsem nazval konspirativismus. Konspirativismus se vyhrotil do dvou hlavních proudů, z nichž jeden se soustředil na nebezpečí plynoucí z tajných společností a ten druhý se převážně zabýval Židy. Časem se tento strach rozrostl i o vlády - zejména britskou, americkou a izraelskou. Konspirativismus si získával během devatenáctého století stále větší počet příznivců a na jeho konci se ho chopili bezohlední politici, vyostřili jeho tón, prosazovali jeho myšlenky a vybudovali z něj základnu ambiciózních a radikálních hnutí. Vůdcové obou světových válek měli velký zájem na tom, aby konspirativismus ovládl jak Rusko, tak i Německo a potom ho využili k ospravedlnění agresivních územních expanzí. Po dobu přibližně dvou let, v letech 1939-1941, měli ovládnutí celého světa takřka na dosah ruky a zabránily tomu pouze monumentální chyby z jejich strany. Během následujících desetiletí byl konspirativismus zatlačen na ústup, ale zdaleka ne vykořeněn. V této knize předkládám jednotnou interpretaci konspirativismu. Následující stránky sledují konspirativismus od jeho prvních krůčků za křížových výprav (během nichž se objevili dva hlavní nepřátelé) po současnost (kdy se nejpůsobivěji prezentoval především na pomezí politickém a zeměpisném). Cestou potkáme i velmi znepokojivé postavy, prapodivné názory a grandiózní tragédie moderního věku. Budou tu účinkovat záhadní intelektuálové (Augustin de Barruel, Sergej Nilus), známé osobnosti (J. A. Hobson, Oswald Spengler), provokativní politikové (Wilhelm Marr, Louis Farrakhan) a známé postavy světové historie (Adolf Hitler, Josif Stalin). Konspirativismem se nechali unést dokonce i lidé, u nichž by to člověk nečekal (Benjamin Disraeli, Winston Churchill). Pro pochopení role konspirativismu v současnosti musíme porozemět především dvěma věcem: jak vůbec došlo k tomu, že se po první světové válce antisemitské a antiokultní tradice slily v jedno, a jak je možné, že tyto názory vzešly na pravici, převzala je levice a neustále oscilují z jednoho konce politického spektra ke druhému. Tato kniha je interpretačním esejem, nikoli výzkumnou studií. Abych nepřekročil její rozsah, soustředil jsem se na nejoriginálnější a nejdůležitější aspekty korporativismu. Zaměřuji se na názory, nikoli na informace; předem se omlouvám za to, jestli se někomu bude zdát, že jsem při výběru námětů postupoval svévolně - že jsem kupříkladu vynechal některá monumentální spiknutí (například bolševickou cestu k moci) a faktory, které vysvětlují příčiny rostoucí přitažlivosti konspirativismu (jako ve výmarském Německu), jejího poklesu (v poslední době na Západě) a charakterové rysy vedoucí ke konspirativismu (jako u Montanské domobrany). V raném období přeskakuji celá staletí a v nedávné minulosti celá desetiletí. Mluví se zde více o Sovětském svazu než o jiných totalitních státech (kupříkladu o nacistickém Německu nebo o Maově Číně) a to jistě vyžaduje vysvětlení. Sovětský příklad se vyskytl jako první, měl nejdelší trvání a největší vliv. Stalin byl "prohnanější" a komplikovanější než Hitler, byl středem největšího počtu nejdůmyslnějších spiknutí v historii, na základě politického stihomamu zabil největší počet lidí a zplodil plejádu dalších, stejně vražedných režimů. Na námět této knihy jsem narazil během psaní The Hidden Hand (Skrytá ruka), studie konspirativních teorií na Blízkém východě, na který se specializuji. V pátrání po původu paranoidních představ takových osob, jako byli Gamál Abdal Násir, ajatolláh Chomejní a Saddám Husajn, jsem zjistil, že jim strach ze spiknutí nebyl vlastní, nýbrž k nim dorazil z evropských a amerických zdrojů. Proto můj výzkum odbíhal od současné arabské a íránské politiky do dějin západních intelektuálů. Nicméně námět studie omezené na Blízký východ tento problém přesahoval a setrvával na jejím okraji, až mě jednou Bruce Nichols z The Free Press donutil, abych z něj vytvořil něco publikovatelného. Výsledkem je tato kniha. (z předmluvy, vyd. 2003)