Anotace:
O tom, že nacistické Německo let 1933-1945 se navěky zapsalo do krvavého seznamu nejčernějších období dějin lidstva, není a nemůže být sporu. V tomto historicky nedlouhém období vystupuje do popředí jeden úsek, jemuž je třeba věnovat rozbor zvlášť pečlivý. Bylo to pouhých asi sto dnů na podzim roku 1941 a na začátku zimy, která následovala. Hitler, dosud nikde neporažen, stál tehdy pyšně na konci dlouhé řady dočasných vítězství, která zaslepovala většinu německého národa, a právě v té době začal realizovat nejen své staré velikášské plány, ale rychle mění ve skutek i ty nové, ještě dratičtější. Vpád do ohromných prostor na východě, kde nebude nikým kontrolován a na nikoho nebude muset brát ohled, mu umožňuje dát do pohybu hrůznou mašinérii nesčetných zločinů. A s nimi zároveň vědomě rozpoutává dosud nebývalou vlnu teroru ve všech zemích okupované Evropy včetně obsazených českých zemích.
Snad se někomu bude zdát, že příkladů nelidskosti v těchto kapitolách je soustředěno příliš mnoho. Ale bez nich by obraz této doby nebyl úplný a autentický. A i když příští léta ještě znásobila hrůzy podzimu roku 1941, jejich začátek zůstane navždy nerozlučně spjat s oněmi sto dny, o nichž chceme vypravovat a která představují vrchol Hitlerovy moci a pochybné slávy.
Pokusil jsem se tuto krátkou, ale událostmi nabitou dobu v této knížce dnešnímu čtenáři přiblížit, i když jsem z nespočetných faktů mohl uvést jen některé. A snažil jsem se, aby o nich vypovídali především sami nacisté, abych tak nejspíš ukázal, jací skutečně byli. Zdůraznil jsem ale i obětavost a statečnost příslušníků všech evropských národů, kteří se přičinili o to, že do této doby zdánlivě nepomíjivá hvězda hitlerovského Německa začala po krátkém čase pohasínat a klesat.
(z předmluvy 1987)
|