Anotace:
Obsáhlá dvoudílná monografie obsahuje podrobné vylíčení diplomatických a také vojenských událostí, které provázely souboj dobývačné feudální reakce cara Mikuláše I. s kapitalistickými mocnostmi západu, vykořisťujícími hospodářsky Turecko a sousední státy muslimské. Válku, kterou carismus začal 1853 a prohrál 1856, snažila se západní historiografie vylíčit jako "nezištnou" obranu Ruskem napadeného Turecka. Tarle odhaluje na podkladě neznámých, nedoceněných nebo zapomínaných pramenů licoměrnou hru anglické diplomacie a Napoleona III., kteří se snažili zatáhnout Rusko do války, což se jim podařilo. V I. díle sleduje autor vývoj mezinárodních vztahů v r. 1853 až do vypovězení války Rusku Anglií a Francií, a také vojenskou stránku konfliktu (dunajské tažení, boje na Kavkaze, obležení Silistry, zničení turecké námořní moci černomořské v Sinope admirálem Nachimovem) do odchodu ruské armády z Moldavska a Valašska, kterým byla likvidována ruská agrese proti Turecku, ale nikoli válka.