Anotace:
Po napsání Pahorku ponechal autor mnoho nezodpovězených otázek i spoustu prostoru k přemýšlení o poměrech v polním a internačním táboře britské armády poblíž Tripolisu za druhé světové války i o dalších osudech protagonistů příběhu, zvláště pak obyvatel cely číslo 8. Ti byli v právním slova smyslu odpovědni za smrt štábního Williamse, jehož svérázné, sadistické metody, nikterak výjimečné, ukončily život jednoho z vězňů. Prostor, o němž je řeč, nedal spát ani autorovi, i když si byl vědom řady úskalí, které by mohl návrat k relativně uzavřenému celku přinést. Až na nejdůležitější momenty se vyhnul prostému opakování již napsaného, ponořil se hluboko do psychiky svých hrdinů - vězňů, dozorců i vyšších šarží, které se kolem případu dvou úmrtí objeví -, aby poskytl co nejhlubší obraz jejich osobností. Jak obstáli, a zejména jak obstál sám autor, posoudí čtenář až po přečtení "Pahorku z písku", který britský tisk v roce 1981 označil jako "skvělý epilog Pahorku". (záložka 1984)