Anotace:
"Mé narození a má smrt, toť celý můj příběh", těmito slovy charakterizoval prý jednou Napoleonův syn "Orlík" vlastní krátký život. Ve skutečnosti to byl opravdu romanticko-tragický osud par excellence, na němž neměl jeho "hrdina" osobní zásluhu a který sám nemohl nikterak ovlivnit. Za jeho kratičkého života - dožil se pouhých jedenadvaceti let - zdobilo Napoleonova syna postupně mnoho honosných titulů: král římský, císař francouzský, kníže parmský a nakonec - vévoda zákupský. Jeho matka Marie Luisa se o něj přestala po pádu francouzského císařství (1815) zajímat a dvakrát musel princ vychutnat hořkost restaurace výhonků staré bourbonské dynastie (1815 a 1830). Poslední ránu mu osud zasadil naštěstí až dlouho po jeho smrti - roku 1940 převezli jeho popel do Paříže němečtí okupanti. "Orlík" byl vychováván ve Vídni - napůl v zajetí - jako rakouský princ, a přesto se k němu upínala spousta nadějí i obav: ve Francii a ostatní Evropě se ho strachovali či o něm snili podle toho, jaký postoj zaujímali k systému Svaté aliance. Ještě nebezpečnějším se paradoxně stal po své smrti (1832): jeho jméno se změnilo v opravdový mýtus ve spojitosti s šířením napoleonské legendy. Romantické historie churavého mladíka, vězně ve zlaté kleci, syna velkého otce se už ve 20. letech 19. století zmocnili básníci a dramatici a postupně z ní vytvořili celý literární proud kulminující roku 1900 Rostandovým "Orlíkem", dojímajícím se nad mladým zlomeným osudem Napoleonova syna. V moderní době nabyl málokterý mýtus takového rozsahu a intenzity jako "napoleonský". Připomenutí jeho zrodu a příčin je přinejměnším stejně důležité jako detailní vylíčení princova krátkého života, v němž samém nebylo příliš mnoho převratných událostí. [obálka 1994]

Obsah: