Anotace:
Manželství Lva Tolstého se Sofií - Soňou - Bersovou trvalo téměř půl století; měli spolu třináct dětí, z nichž pět zemřelo v útlém věku. V letech po sňatku - Tolstoj se ženil čtyřiatřicetiletý, v době, kdy už byl autorem slavné románové trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství - napsal díla, která ho zařadila mezi velikány světové literatury: Vojnu a mír, Annu Kareninovou a Vzkříšení, kromě celé řady významných povídek či novel a mnoha náboženských a filozofických traktátů. Zasahoval ale do života i jinak než literaturou: v letech 1891-1893 organizoval pomoc hladovějícím, psal učebnice pro mládež, zakládal lidové jídelny, staral se o ošacení nejnuznějších... Touto veřejně prospěšnou činností se snažil změnit poměry panující v tehdejší ruské společnosti. Car na něho ovšem pohlížel s nelibostí a v roce 1901 byl Tolstoj za svá protiklerikální díla dokonce vyhoštěn z pravoslavné církve. Každý jeho krok, každý článek byl sledován z "vyšších míst". - Osud geniálního, ale i "nebezpečného" spisovatele s ním sdílela i jeho žena. Je až s podivem, co dokázala dívka, která se vdávala v sedmnácti letech a měla od tohoto okamžiku do konce života jediný cíl: stát věrně po boku svého muže a vytvořit mu teplo domova. Přepisovala rukopisy jeho románů, prováděla korektury, jednala s nakladateli, dohadovala se s cenzurou; uspořádala sbírku pro nejhůře postižené oběti hladomoru, která zdaleka přesáhla rámec soukromé aktivity; vedla hospodářství, pečovala o děti, a když byl Tolstoj na vrcholu slávy a do venkovského sídla v Jasné Poljaně, stejně jako do moskevského domu, přijížděli hosté z Ruska i ze zahraničí, reprezentovala a často zastupovala svého muže společensky. Navzdory její dobré vůli a obdivuhodné výkonnosti se však Tolstoj manželce i rodině stále vzdaloval. Jeho časté odjezdy v prvních letech po svatbě vystřídala později období dlouhé nepřítomnosti, jak v domě přibývalo dětí, učitelů, hostů i ctitelů, až posléze, na sklonku života, odchází Tolstoj ze společného domova navždy. - Celá léta si manželé neustále psali, někdy i dvakrát denně, a nešlo o dopisy formální: jsou v nich zaznamenány umělecké i filozofické reflexe Tolstého, jeho touha po dokonalosti a obecném blahu. Píše své ženě o každém hnutí mysli, o nejniternějších prožitcích. Jeho dopisy, podobně jako rozsáhlé deníky, svědčí o úsilí člověka, který se snaží odpovědět na otázky, jež mu klade vlastní dílo, muže, který se chce osvobodit od světského života a touží po klidu a samotě a který zejména své poslední dny chce žít ne-li v naprostém souladu se svým svědomím, tedy aspoň ne v křiklavých rozporech s tím, več věřil. Současně ale v dopisech čteme řádky plné starostlivosti o děti, zájmu o všechno, co se týká rodiny, slova uznání a díků za společně prožitý život, adresovaná Soně. Nechtějme v tomto dodnes živém dialogu najít příčiny tragického konce jejich manželství, ani vynášet rozsudek, kdo byl vinen; čtěme dnes jejich epistolární odkaz jako otevřené svědectví o velkém životě, jako příběh, jehož hrdinové žili především pro druhé. (obálka 1981)

Obsah: