Anotace:
Strhující román francouzského realisty (1821-1880) z trojice Balzac, Flaubert, Zola. Dcera karthaginského vojevůdce Hamilkara z konce 3. století před naší érou je tu symbolem rychle bohatnoucího a zahálčivého obchodnického, foinického města v severní Africe v sousedství Tunisu. Městští patricijové bohatnou nejen výnosným obchodem ve Středomoří, ale i vyssáváním otroků a násobícím se vyděračstvím okolních krajů. Věčným honem za zisky kořistí jak ze země,tak z práce otroků a chuďasů. Karthago se octlo po prvé punské válce v bojích s vlastními žoldnéři, sehnanými z celého Středomoří, jimž váhalo platit. Flaubert několikrát naznačuje, jak by bylo postačilo spojení vykořisťovaných kmenů a tříd ve městě k svržení nadvlády punských boháčů. Za každé situace si však ví rady typický starověký kapitalista, karthaginský patricij Hamilkar, otrokář a boháč ovládající celé město. Ale již tehdy se začíná proti jeho válečné politice formovat strana míru, představitelka další společenské třídy města. Vztah autorův k látce je tak realistický (na př. popis Hamilkarova účtování po návratu z válečné výpravy se správci jeho jmění, nebo popis každodenního života ve vojenském táboře i v rodinách, vylíčení bitevního zápolení, či postižení differenciace tříd ve městě), že Flaubert rázem stanul v čele francouzských prozaiků.