Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Prodáno - Strettiová, Marie, 1876-1953:
O starých časech a dobrých lidech


Strettiová: O starých časech a dobrých lidech, 1940 Topičova edice, Praha 1940       Edice: Topičovy knihy českých osudů

Rozsah: 363, [1] s. : il. a foto v textu, geneal. tabulky    Formát: 22,0x13,8
Popis: Polokožená nepůvodní vazba, věnování bez souvislosti z r. 1941, velmi dobrý stav. (97%)

Cena: 200 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
Eduard Bass napsal o I. vydání této knihy 19. dubna 1940: Měj si nejkrásněji založenou a pěstěnou zahradu, plnou vzácných květin a keřů, které starostlivě ošetřuješ a opatruješ; vykvetou-li ti z nenadání na nějaké postranní mezičce divoké vonné fialky, které jsi tam nikdy nevysil, bude z nich pro tebe větší radost než z begonie nebo cyclamen. Také literární park má svá velká překvapení, když tam vítr přivěje přes plot semínko, které nikdo nečekal a nepěstil a které najednou vyrazí, kvete a voní jen z Boží milosti. Paměti babičky Kavalírové byly kdysi taková radostná vonička - tisíce lidí se jí potěšily; a nyní se objevila kniha, při níž nutno stále na babičku Kavalírovou vzpomínat, ačkoli hovoří o českém životě se zcela jiné stránky a namnoze i o jiných dobách. To paní Marie Strettiová, choť právě zesnulého lékaře pražského, vypráví svým vnučkám O starých časech a dobrých lidech. Paní Strettiová je vnučka dcery Josefa Jungmanna, i vypráví se tu především o celém rodě Jungmannovském, ale také o přátelích a sousedech, o jemnostpánovi Markovi, o rodině J. B. Pichla, K. J. Erbena, o sestrách skladatele Kittla a o potomstvu druhé dcery Jungmannovy. Pak je tu plných třináct generací rodu Strettiů a přičleňuje se tu celý rozrod velké rodiny Jahnů s třemi malíři v čele. Matka paní Strettiové byla vnučkou Petra Fastra a tu se tedy otvírají výhledy do rodin Fastrů, Danešů, Nebeských, Wellnerů, Frankenbergrů se vzpomínkami na Friče, Němcovou, hraběte Chotka a jiné a jiné. A skoro všecka známá pražská jména ožívají, když se Strettiovi usazují na Vinohradech a hudba, divadlo, literatura, malířství i společenský kult sbližují je s měšťanskými rodinami i se šlechtou, s lidmi kumštu i s muži vědy. [obálka Topič 1947] [Úvod:] Psala jsem své vzpomínky svým malým vnučkám, aby věděly něco o osudech svých předků. Nikdy mne nenapadlo, že by se také někdo jiný mohl o ně zajímati. Nedávno, po náhodném přečtení několika stránek, mínili někteří přátelé, že by popisované události, zejména ze starší doby, o nichž mně babička vyprávěla, zajímaly i širší kruh, než mou nejbližší rodinu. Nabídli mně laskavě, že je uveřejní. Přiznávám se, že jsem se tomu bránila. Jednak se mi zdá, že mé paměti jsou příliš intimního rázu, jednak jsem vlastně začala psáti rodinnou kroniku. Snažíc se dětem zachytiti všechny členy rodiny, o nichž vím, i některé jejich přátele, zatížila jsem svou knížku spoustou jmen bezvýznamných pro cizí čtenáře. Konečně - psala jsem přirozeně beze vší literární ambice, tak prostě a nenáročně, jak obvykle dětem vypravuji. Abych jim trochu zpříjemnila čtení, upustila jsem od pouhého zaznamenávání suchých dat. To povídám jako vysvětlení, když jsem přece dala své zápisky z ruky. Na všechny své drahé, o nichž jsem psala, vzpomínám s oddanou láskou, hlavně na ty, kteří již odešli, spojujíc je ve svém srdci se svými malými vnučkami, které svou životní pouť teprve začínají. M. S.


 
  Prodáno