Anotace:
Romaneto, navíc počítačové... Patří literární útvar zvaný romaneto do dnešní doby? A pokud ano, smí vstupovat do kontaktu s čímsi tak neromantickým, jako je počítač? Romaneto je prozaický žánr, sděluje nám Slovník literární teorie a dodává, že pro romaneto je typické postupné odhalování tajemné události až k závěrečné pointě. Každá doba má své tajemno a možno říci, že její vlastní tajemno ji v jistém smyslu určuje. Minulý věk zkoumal tajemno zásmrtného světa, s bázní se zaobíral představami bytostí živých a neživých zároveň. Život a smrt, dva protiklady na denním světle jasně oddělené, v pološeru jaksi splývají. Nezřetelnost hranice vyvolává dohady i strach, člověk je jen tehdy klidný, má-li jistotu. A teď stojíme před počítačem, prozaickým výrobkem lidských rukou. Myslí? Ale co vás nemá, děje v jeho obvodech mají pramálo společného s počínáním lidského mozku, který má a navždy bude mít patent na autentické myšlení. Jenže... počítač přece jenom nějak myslí. Nemyslí a myslí, opět je tu nezřetelná hranice, stále houstnoucí šero nejistoty. Bytost nemyslící a přece myslící je neživá a přece živá. Tajemno neodešlo ze světa, jen si obléklo jiný kabát. Už se mu omrzel umrlcův rubáš, má na sobě plechovou karosérii. Když si zamane, jde z něho stejná hrůza jako z bezhlavého rytíže... Ondřej Neff [obálka Mladá fronta 1989]

Obsah: