Anotace:
Velkou královnou nazývá tento román poslední panovnici Egypta z rodu Ptolemaiovců v 1. století před naším letopočtem, Kleopatru. Vidí ji a zobrazuje odlišně od jiných prací, které se Kleopatrou zabývaly. Není zjednodušeně vykreslena pouze jako milenka mocných římských politiků té doby, ale jako krásná a přitažlivá žena, vysoce vzdělaná ve znalostech tehdejšího vědění a myšlení. Ovládala několik jazyků, znala řeckou filozofii a egyptské tradice, měla přehled o světové politice a pečovala o správu a hospodářství své země. Zejména však je ukazována jako milenka a matka se svým výhradně ženským viděním světa, v němž musí jednak plnit své vladařské povinnosti, ale také usilovat o svůj osobní život. Oddává se lásce k Césarovi a po jeho smrti Antoniovi, je statečná až k tragickému rozhodování o vlastním životě s vědomou odpovědností k dětem, které s nimi měla. Ve složitých zápasech o nezávislost na dobyvatelském Římu se rozhodovala nejen podle citových vztahů k mocným osobnostem, které určovaly její milostný život, ale nikdy se nezpronevěřila svým vladařským závazkům k Egyptu, jehož vážnost uplynulých tisíciletí hluboce ctila. Její osobní tragedie dobrovolným odchodem ze života nemohla být jinak řešena. Jako vážná, opravdová osobnost končícího období antiky neměla jiné východisko, odmítala-li celým svým životem a navíc svou vladařskou úlohou stát se obětí vzrůstající diktátorské nadvlády Říma. Román otevírá pohled na velkolepou Alexandrii, sídlo poslední egyptské dynastie řeckého původu, i na dynamický, vojenský, rozmáhající se Řím. Rozprostírá před čtenářem mapu zemí tehdejšího Středomoří, národů, vládců a vojenských výprav. A to především očima ženy, která je do těchto dějů nevyhnutelně včleněna svým panovnickým původem, osobním zaujetím i vysokou úrovní svého vědění. Navíc ženy krásné, kultivované, znalé všech dostupných prostředků k udržování osobního kouzla, dodnes obdivovaných. [obálka 1995]