Anotace:
Jak čas neúprosně plyne, nabývají na zkušenosti i paměti nejen lidé, ale i staré domy. Tato kniha to dokládá. Pokolení mizi za pokolením, vlna za vlnou, a jedna z nich zhasila i plamen života Jana Weniga. V tomto svém posledním díle nás autor, známý knihou Prahou za hudbou, seznamuje formou fiktivní procházky s osudy domů, které jemu, nadšenému obdivovateli města nad Vltavou, byly obzvláště blízké. Jan Wenig vyšel mnohdy ze svých osobních vzpomínek a zážitků, v čemž je jeho výpověď, ale hlavně výběr objektů, přirozeně subjektivní. Důležité a nové je to, že text zalidnil množstvím událostí a mnohdy anekdotických příběhů ze života našich předchůdců, jejichž jména utkvěla někdy natolik v našem povědomí, že se stala jakýmisi hesly bez obsahu. A zde je jeden z kladů knihy, protože tyto osobnosti zživotňuje, znovuoživuje evokací prostředí a doby, v níž žily. Ale autor věnuje současně mimořádnou pozornost těm, jejichž snahy zdánlivě zavál čas, ač mají svými zápasy i odvahou podnes co říci svým potomkům, kteří občas zpohodlněli, někdy nechtěně zapomněli, a tak se mohou nad mnohým, o čem je v knize řeč, zamyslet. Kniha tedy není zdaleka jen jakousi snůškou příběhů z údělu svérázných postav a postaviček, bez nichž by byl život staré Prahy nemyslitelný. Má své poslání. A v tom je význam poslední knhy Jana Weniga. [obálka Panorama 1982]

Obsah: