Anotace:
Jakob Wassermann (1873-1939), ve své době jeden z nejpřekládanějších spisovatelů, byl svým autorským naturelem psycholog a etik. Zajímalo ho, co se děje v člověku, v jeho hlavě, srdci, jaké vnitřní síly a rozpory ho vedou k jednání. Není proto divu, že ho zaujala i rozporuplná osobnost Kryštofa Kolumba, jehož život se v mnohém podobal středověké legendě. Všechno v něm bylo sporné: charakter, vývoj, životní zkušenosti i narození. Historie Kryštofa Kolumba a jeho objevení nového světadílu je historií paradoxů: Kolumbus touží objevit Indii - a objeví Ameriku, baží po bohatství a slávě - a umírá chudý a téměř zapomenut, chce přivést pohanské domorodce do lůna církve - a ve jménu této snahy rozpoutá velkolepé vraždění. Pošetilý "rytíř smutné postavy": cokoli v dobrém činil, zvrátilo se v pravý opak. Při líčení Kolumbových osudů se autor drží obecně známých historických materiálů, i když s nimi místy nakládá volněji. Neobyčejně působivě je podána honba za zlatem, tak charakteristická pro celou tehdejší epochu. Zlato, všichni chtějí co nejvíce zlata: španělská koruna, šlechtici, i dobrodruzi, kteří se zúčastnili plavby, ale především Kolumbus, protože zlato je jediná smysluplná realita, která mu může dát za pravdu, která přesvědčí okolí, že není oním neplodným fantastou, za něhož ho všichni považují. A právě touha po zlatě je příčinou paradoxu Kolumbova objevu, který měl a mohl přinést užitek nejen Evropě, ale i domorodému obyvatelstvu Ameriky, a místo toho se zvrhl v krvavou genocidu. Wassermann tak v této své knize ostře kritizuje z pozic humanisty počátky evropského kolonialismu a demaskuje vžité představy o světlém nástupu novověku. [obálka Panorama 1980]

Obsah: