Anotace:
Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v Gotliebově archivu v Bostonu, je společným titulem nakladatelství Jiřího Tomáše - Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Dochované dopisy Jiřího Voskovce a Jana Wericha jsou však příliš obsáhlé, než aby je bylo možno shrnout do jednoho svazku. Při jejich editování se stalo otázkou, jak je členit. Rok 1968 se nabízí jako zvlášť vhodný vzhledem k událostem spojeným s Pražským jarem. Nesmírný počet listů z desetiletí, předcházejících sovětské invazi, si však vyžádal další dělení. Rozhodli jsme se pro rok 1963, který se vyznačuje procesem "tání" ve studené válce, zásluhou Chruščovovy politiky mírového soužití, a prvními úspěchy reformních snah v samotném Československu. Politické události jsou však pouze pozadím Voskovcova a Werichova filozofování a jejich úvahám o umění, životě a smrti. Werichovo zdraví se zhoršuje a Voskovce stále více vyčerpává existenční boj. V dobách, kdy Werich jde z jedné nemocnice do druhé, přibývá dopisů Werichovy ženy Zdenky a také Voskovcových dopisů, adresovaných Zdence, určených však nejen pro ni, nýbrž i pro jejího muže a leckdy i jejich dceru Janu. A tak oba přátelé trpí každý jiným způsobem, při tom však neztrácejí smysl pro humor. Druhý svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla poodhaluje roušku nad jejich uměleckým i osobním životem v 60. letech minulého století, přibližuje jejich plány i zmařené naděje, názory na nastupující uměleckou generaci. V dnešní době esemesek a mailů představuje Voskovcův a Werichův listář také rehabilitaci dopisu jako literárního útvaru. Jejich dopisy i nadále oslňují jako nádherná literatura, plná hluboké moudrosti, baví svým klaunstvím a zároveň dojímají smutkem exilu vnějšího i vnitřního. Jsou nejen důležitým dokumentem těžkého údobí českých dějin, ale i významným obohacením české literatury. Závěrečný svazek korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, zahrnující roky 1969-1980, by měl vyjít v polovině příštího roku. [obálka Akropolis 2007]