Anotace:
Nepočítáme-li řádku překladů a hrst drobných próz, úvahových i vypravěčských, zahrnuje nejvlastnější odkaz Karla Tomana jen sedm, osm útlých sbírek veršů. Ale i tak z něho přísný autokritik do souborného vydání, pořízeného několik měsíců před smrtí, pojal jen něco málo přes sto básní, rozloučiv se se čtenáři skromnou poznámkou: "Verše, sebrané tu v definitivní vydání, vznikaly většinou v první čtvrtině XX. století, jejíž pečeť nesou. Nic jsem v nich neměnil ani neupravoval - nechť svědčí o době a třeba proti autorovi." Tímto svazkem a prostým titulem "Básně" mluví k nám lyrik hluboké lásky k životu, k ženě, k domovu, vyslovující naděje chudých a utlačovaných, vyslovující i mezinárodní bratrství mezi nimi. Navazujíc na realistické tradice české klasické poesie 19. století, je Tomanova poesie spjata vroucím vlastenectvím s domovem a lidem. (Část podle předmluvy 1956)