Anotace:
Tento nejproslulejší ze série klasických čínských románů sdílel s mnoha jinými slavnými literárními díly osud pozapomenutí: autor na něm pracoval kolem poloviny 18. století a vydán byl až skoro o půlstoletí později. A vydavatel, který pracoval už s více rukopisy, jistě ne zcela shodnými, dal dílu také název, který se od té doby obklopuje stále rostoucí slávou - Chung lou meng. Při víceznačnosti slova "lou", které znamená hlavně věž, vícepatrovou budovu, rezidenci bohaté rodiny, se pak toto dílo, přestože je známější a častěji citované pod svým názvem než pod jménem autora, v překladech nazývá různě; v ruštině je běžné Sen v červené věži, německý a starší anglický název zní Sen rudé komnaty. Současný anglický překlad má Příběh kamene, což je název původně zamýšlený autorem samým. Cchao však neměl na mysli jakýkoli obyčejný kámen, ale vzácný nefrit, spadlý z nebeské klenby, který se dobrovolně, nebo spíš nedočkavě dá sám uvrhnout do tohoto prašného světa, byť do lůna vznešené a bohaté rodiny. A mezi oběma póly naznačenými těmi dvěma čínskými názvy, mezi červeně obarveným sídlem bohatců a tím, co původně do tohoto světa nepatří a je oproštěno, nebo aspoň se chce oprostit od jeho vášní a zármutků, je upředeno vyprávění celého románu a prostírá se svět, jak jej vidí autor. Samozřejmě že v pozadí takové představy je i buddhistické pojetí rozdílu mezi tímto životem založeném na zdání a klamu a polohou rozčarování, nebo spíš odčarování, tedy pravdivého pohledu. Zatím však je vzácný nefrit, pao jü, který dává jméno i ústřední postavě Pao-jüově, zcela ponořen do rudého prachu světa a jeho smutků i požitků a zapleten do každodenního života kultivované a mocné čínské rodiny s jejími zástupy příbuzných a davy služebnictva. [obálka Odeon 1986, 1. díl]