Anotace:
Šolcova poesie má všechny znaky pokrokové české poesie XIX. století: je prodchnuta vroucím vlastenectvím a slovanským cítěním, bije se za ideály svobody a rovnosti a cíti se sociálně utlačenou a ponižovanou chudinou. (Předml.) -Všechny tyto typické stránky Šolcova díla vystihuje také tento výbor, ve kterém jsou básně rozděleny podle thematické příbuznosti do sedmi oddílů: po vyznání básníkově v 1. oddílu ("Z běd lidu strunu spletl jsem ...") následuje oddíl poesie lyrické, dále básně s náměty cizími (Cikánský tanec, Hajduk, Uskoci, Hajduk Marko, Renegát), v oddílu 4. vyjadřují básně "Polskému národu" a "Slávy děti" Šolcovo cítění slovanské, plamenné básně vlastenecke, obrazy selské poroby a básně historické, oslavující husitství a protestující proti šlechtické zvůli, jsou soustředěny v oddílech 5. a 6. a výbor vrcholí baladami o trpkém osudu proletářů, hynoucích hladem a zimou, revolučními basněmi, ve kterých ukázal chudině jediné vychodisko z bídy ve vzpouře proti utlačovatelům, nesmrtelnými verši, jimiž oslavil "mozolné ruce" pracujících.