Anotace:
Úvod. Ve chvílích, kdy se mocí změnily staleté hranice našeho státu a se odlučuje od něho širé pomezí, osídlené z většiny Němci, vychází bezděky až příliš časově tato kniha, obsahující líčení, kdy a jak se toto němectví u nás počínalo. Vychází jako 5. svazek Českých Dějin. Měla sic býti původně pouze dokončením 4. svazku, jejž počal psáti zesnulý prof. dr. Václav Novotný a dovedl - právě v kapitole počínající o kolonisaci - ke stránce 499. Zemřel však, nezanechav dalšího rukopisu. Na přání nového redaktora p. min. prof. dr. Krofty a p. nakladatele uvázal jsem se v dokončení; proto se také můj spis počíná stránkou 500. Jenže mimo nadání vyrostla mně práce pod rukou, takže bylo nutno z důvodů technických ji odděliti ve zvláštní svazek 5. Středověká kolonisace jest zjev velmi složitý. Přichází k nám po r. 1200 s právem emfyteutickým neboli německým, avšak ne každé založení emfyteutické jest i německým podnikem. Vedle německého podnikání, jež vniká k nám kolikerou rozdílnou vlnou časovou, pokračuje stále (arci již emfyteutickou formou) i zakládání nových vesnic i proměna starých obcí také pro lid domácí. Tam, kde se toto dvojí osídlení dotýká, působí na se navzájem a to tak, že živel český zprvu slabší ustupuje, později však se vzmáhá, síli a přizpůsobuje zase sousedství druhé. Ovšem v nitru země; užší pomezí souvislé s územím říšským trvá německé. Vyšetřiti a objasniti tyto a jiné poměry jest věc velmi obtížná a někde skoro nemožná, obzvláště tam, kde se nedostává pramenů současných a lze jen souditi ze stavu pozdějšího. Čím hloub jsem se zabíral do těchto otázek, tím bylo mi patrnější, že sotva se může odpověděti na ně způsobem jiným, nežli cestou místopisnou, vylíčením, jak vznikalo a se vyvíjelo osídlení XIII. a XIV. věku a vytčením (s jistotou, pravděpodobností, možností), který v tom byl podíl kolonisace německé, kam zasáhla, kam nikoli; jaká byla kde její historie a význam. A to kraj po kraji, v rámci velkostatku a obcí městských, přibíraje v to i končiny dnes cizí, tehdá však kusy, příslušné k půdě Českého království, na níž titíž čeští rodové vládli a kolonisovali. Úkol tento tedy jsem se snažil provésti. Nespokojil jsem se však prameny a literárními pomůckami, nýbrž sáhl, kde se vidělo, i k podrobným mapám speciálním a katastrálním, abych měl správnou představu o plastice území i vnitřním řádu obcí, pokud jsou neb nejsou zřízení emfyteutického. Potom jsem teprve hleděl ke zdrojům mluvícím a se snažil rozlišiti založení domácí od německého podnikání; nebylo-li lze jinak, aspoň zjištěním vrchnosti a výčtem místních jmen příslušných, jež vylučují založení cizí. Chtěje býti ve všem pravdě práv, uvedl jsem všecko, co by mohlo přispěti k poznání, nejen hotové zjevy, nýbrž i uvedl a vyšetřoval i možnosti, lze-li či nelze-li jich připustiti, kdekoli se zjevil k tomu důvod dostatečný, zejména při obcích městských. Týž účel mají i doklady, odkud kam byli dosazováni faráři; okolnost málo spolehlivá, ale přece, přicházejí-li na faru kněží převahou z míst jednoho a téhož jazyka, sotva lze míti farníky za národnost pravděpodobně druhou. V okolí větších měst (Prahy, Hradce, Kolína, Hory a j.) jsem uvedl i výčet statků měšťanských v sousedních vesnicích, jako následný zjev kolonisačního rozpětí; někde si i tyto vesnice po svém přejmenovali, což arci neznamená také proměnu obyvatelstva, leda, jest-li doklad; ale pak byl všude poznamenán. Sepsání mé jest tudíž soustavnou řadou drobných hutných krajinských monografií velkostatků a měst (z nichž některá zde nalézají po prvé prvotiny svých dějin), vyčerpávající aspoň relativně spolehlivý obraz prostorového vývoje středověké kolonisace u nás v jejím širokém a bohatém dění. V této úplnosti záleží tuším vlastně význam mé knihy, pokud se týče Čech. Země Moravskoslezské již nebylo mi přáno obdobně zpracovati. Rád bych, aby dílo mé bylo přijato vlídně a přineslo žádoucí užitek. Věnoval jsem jemu (krom dřívější obecné přípravy místopisné) více než čtyři léta nejlepší vůle a napjatého přičinění, pokud mé síly stačily; přihodil-li se mi kde omyl, budiž laskavě opraven. Někde nezbylo, nežli pracovati s dohady, ale o tom jest všude řečeno. Místní venkovské literatury jsem málokde mohl užíti, doufám však, že tím nebylo věci ublíženo. Neuvádím-li všude spisů J. Lippertových, E. Schwarzových, Fr. Vackových, V. Vojtíškových, A. Zychových, jež se týkají otázek těchto, stalo se jen z úspory místa, užil jsem jich vděčně všech. Děkuji upřímně všem laskavým svým přátelům-pomocníkům (nechť prominou, že velkou řadu jich nebudu vypočítávati!), obzvláště kolegům na škole vysoké i venkovských ústavech, i pp. představeným a úředníkům archivů, knihoven a j. vědeckých ústavů v Praze i po venku, za veškerou ochotu a přispění; ovšem i p. nakladateli a p. redaktoru min. m. s. prof. dr. Kroftovi. V Praze v listopadu 1938. Spisovatel.