Anotace:
Román Linnankoskiho je především velkou podmanivou básní finského kraje. Jaro a léto, podzim a zima v kraji tisíců jezer tvoří nezapomenutelnou scenerii milostné romance o rudém květu. Po několika vstupních kapitolách začíná román dostávat silný dech a rozpětí, vyrůstá v hymnus na lesy a řeky, na dřevorubství a vorařinu. Opustiv otcův statek, Olavi se stává tulákem bez domova, příležitostným pomocníkem při kácení dřeva a plavbě vorů. Od té doby, co v sázce se pustil rozkročen na kládě dolů po vodopádu, jmenují ho "Olavem, vítězem peřejí", je všude známo jeho smělé mládí, jehož nic neudrží na jednom místě, táhne ode vsi ke vsi, od vodopádu k vodopádu, od lásky k lásce. Chvilková hra se srdci žen vyplňuje jeho život jen jako hra s červenými květy, je tulákem, nemůže dostat víc než kolik umí brát a nemůže vzít víc, než kolik umí si udržet. Dívky ze samot, statků, od řek, majíce v sobě kus přírody, rytmus lesů, dech polí, odlišné v barvě vlasů a citové stupnici od něhy k vášni, poddajné i bouřlivé, mihnou se jeho životem, nezanechávajíce v něm za chvíli nic než lesk vzpomínky, rudý přísvit květu věčné touhy. Dobrodružná vorařská léta jsou u konce, tulák se vrací k polím, ženy jeho minulosti ještě ho volají, když je už ženat, jeho nádherná, sladká, statečná Kyllikki musí s nimi o něho dlouho bojovat, než ho k sobě připoutá celého, nejen jeho tělo, ale i duši. Ale akord smíření je posledním akordem Písně o červeném květu. Josef Knap [obálka Topičova edice 1946]