Anotace:
[celý děj] Před sto padesáti lety [r. 1816] ztroskotala nedaleko afrických břehů francouzská korveta Medusa, když pro neschopnost a lehkomyslnost kapitánovu najela na písčinu. Z dvě stě čtyřiceti cestujících se část zachránila na člunech, sto padesát jich mělo být dopraveno do bezpečí na nouzovém prámu, taženém těmito čluny. Sobeckost a strach jejich cestujících však zavinil, že odpoutali lano a ponechali trosečníky na prámu jejich osudu. Po šestnácti strašlivých dnech a nocích - kdy lidé na prámu propadli panice, trpěli, umírali, vraždili se navzájem v záchvatech šílenství a z hladu dospěli ke kanibalství - se záchrany dočkala pouhá desetina. Jan Kořínek použil ke své románové reportáži, psané se strhující prostotou a věcností, autentických vzpomínek jednoho ze zachráněných, jenž vylíčil veřejnosti hrůzy na prámu i pak cestu trosečníků po africkém pobřeží, aby se tak dovolal spravedlnosti pro zachráněné a dosáhl potrestání viníků, když jeho osobní protesty na francouzském ministerstvu námořnictví zůstaly bez odezvy. Nemusel si nic vymýšlet a nic přidávat, neboť otřesný příběh o lidském sobectví a zbabělosti a zároveň o bezpříkladné obětavosti psal sám život. [obálka Lidová demokracie 1966]