Anotace:
Když Ježíš Kristus umíral na kříži, pocítil poslední pokušení v životě: tak rád by v té chvíli nebyl prožil těžké roky mesiášství a jeho hroznější hodiny mučení, utrpení a umírání. Místo odříkání a krušné dráhy proroka by se byl oženil, okusil rozkoší lásky i radostí otcovství, žil životem prostého, šťastného člověka. - Celý román není ani tak životopisem titulní postavy jako zpovědí člověka, který bojuje o blaho lidstva, prodélává věčný souboj těla a ducha. Zpočátku se brání svému vnitřnímu puzení, chce být jako ti druzí. Hlásá lidem vzájemnou lásku, ale nakonec je veden k postoji proroka odmítajícího soucit a připoštějícího nenávist. Všichni, kdo ho znají, stoupenci i učedníci, pochybují o smyslu jeho poslání až do poslední chvíle. - Každodenní život prostých rybářů, vinařů, rolníků a řemeslníků je zde vylíčen s neobyčejnou vřelostí a porozuměním. Láskyplným líčením naznačuje autor, na čí straně je pravda, zda u sveřepých Římanů, židovských velekněží, pyšných farizejů a saducejů, nebo prosťáčka, chudáka, člověka z lidu, kterého ovšem ani zdaleka neidealizuje. Pro věroučný a církevní nekonformismus své knihy byl Kazantzakis nejen vyobcován z řecké církve, ale krátce po jejím uveřejnění dán i římskokatolickou církví na index. [obálka 1987]