Anotace:
Základním tématem díla prvního poválečného držitele Nobelovy ceny za literaturu, velkého švýcarského humanisty Hermanna Hesse (1877-1962) - u nás zatím dosáhly největšího ohlasu jeho romány "Peter Camenzind" - je hledání východiska z mravní krize soudobé západní společnosti, jejíž projevy spatřoval především v uvolnění zvazků mezi člověkem a světem, ve zpovrchnění vzájemných lidských vztahů a ztrátě hluboké vnitřní zkušenosti a lidské moudrosti. V rozsáhlé povídce "Siddhártha" se pokusil ukázat, jaké poučení může při jejím řešení poskytnout myšlení východní, hlavně buddhismus, jehož pochopení mu zprostředkovávali jeho rodiče, po řadu let působící jako evangeličtí misionáři v Indii. H. Hesse na něm upoutalo především jeho usilování o sblížení, až úplné splynutí člověka se světem přírody a jejích dějů, dosud nedotčených industriální civilizací, dlouhověkou tradicí vypěstovaná schopnost kontemplativního zahledění do vlastního nitra a na něm založená životní vyrovnanost. Popsání složité cesty brahmánského syna Siddhárthy za poznáním pravdy umožní našemu dnešnímu čtenáři konfrontovat některé prvky orientální životní filozofie s typickými životními koncepty evropského kulturního okruhu. [obálka Vyšehrad 1984]