Anotace:
Výbor chce zprostředkovat poznání jedné z nejčtenějších knih minulých věků, která sehrála pozoruhodnou úlohu ve vývoji národní vzdělanosti. Z rozsáhlého Hájkova díla bylo vybráno deset relativně ucelených úseků, na nichž je patrna jednota i rozmanitost kronikářova zpracování různých epoch národní minulosti. Text byl edičně upraven podle původního vydání z r. 1541. [zdroj: Česká národní bibliografie] [Obálka Odeon 1981:] Kdyby se nás někdo zeptal: "Co víš o Hájkově kronice?" posbíráme v paměti s bídou hrst školních vědomostí. Ještě nejživěji bychom se asi upamatovali na kritiku osvícenského historika Gelasia Dobnera, který rozmetal věrohodnost Hájkovy kroniky jako historického pramene, "udělal konec lhaní", jak poznamenává jeden jeho mladší současník. Tvrdé odsudky Hájkových "pohádek a výmyslů" (J. Dobrovský), "lží a klamů chytře ukrytých" (Fr. Palacký) zasily nedůvěru, která přežívá i mezi námi. Leč Hájkova kronika - to si velcí zakladatelé českého kritického dějepisectví mohli stěží uvědomit, ale musíme si toho být vědomi my - není jen nevěrohodný historický pramen. Vznikla v době, které bylo kritické pojetí minulosti cizí, která neoddělovala přísně skutečnost a fikci: neméně než historií je volně fabulující epikou. Díky tomu zůstávala až do minulého století oblíbeným historickým čtením, a díky tomu, jako "nejpěknější román český", také působila na romantické literáty, mezi nimi i na K. H. Máchu. A o této složce Hájkovy kroniky vlastně - nic nevíme. Není divu: kolik nás mělo kdy v rukou nedokončené vydání V. Flajšhanse (1918-1933), nebo dokonce obrozenské vydání Schönfeldova nakladatelství (1819-1823) či tisk z roku 1541? Proto chceme dát čtenáři do rukou reprezentativní průřez obrovitým Hájkovým dílem, umožnit mu, aby sdílel autorovu rozkoš z vyprávění, a zpřístupnit tak slovesné hodnoty, které po tři staletí přispívaly k udržování českého historického povědomí a inspirovaly uměleckou tvorbu.

Obsah: