Anotace:
Otřesné, šokující,kruté, zrůdné, nelidské, takovými slovy bývá právem označován holocaust, genocida, prováděná nacistickým Německem na evropských Židech. Po mnohá desetiletí platila tato historická teze pouze jednosměrně. Teprve v poslední době se - i u nás - začíná diskutovat o jevech, které provázely masový odsun německých civilistů z těch území, kde to stanovily dohody vítězných válečných mocností. Zatímco jen velmi opatrně poodhrnujeme roušku této smutné epizody v českých zemích, americký novinář John Sack přináší deprimující svědectví o genocidě, páchané polskými Židy, většinou navrátilci z koncentračních táborů, na civilním německém obyvatelstvu Polska a těch území, které po válce Polsku připadla. Sackovo svědectví je děsivé, ale podložené dlouholetým studiem historických pramenů z obou stran železné opony, autentickými záznamy očitých svědků, ať už byli na straně vězněných a trýzněných - nebo věznitelů a trýznitelů. Tato kniha nepochybně zalomcuje mnohými našimi představami, ideály a předsudky. Autora však nelze ani při "nejlepší" vůli podezírat ze zaujatosti: je totiž sám Židem. A právě jeho židovství a snaha dostát jeho mravním postulátům, byly důvodem k napsání této knihy. [obálka Votobia 1997] [Kniha neobsahuje odkazy na zdroje, z autorovy předmluvy:] Do Osvětimi a jejího okolí v Polsku jsem přijel, abych získal podklady pro tuto knihu. Doslechl jsem se totiž o židovské dívce Lole, která po půldruhém roce v Osvětimi obrátila holocaust naruby, stala se velitelkou velké věznice pro Němce v Gliwicích, vzdálených odtud dalších padesát kilometrů, kde imitovala chování esesaček. Chtěl jsem o ní napsat. Lola už tehdy v Polsku nežila, ale když jsem o ní mluvil s Židy, Poláky a Němci, když jsem studoval archivní dokumenty v Polsku a Německu, pomalu jsem docházel k poznání, že pravda je mnohem, mnohem víc než Lola.