Anotace:
Osudy génia, jehož dílo přežilo jeho a přežije i nás, jsou vděčným námětem životopisných románů. Život Michelangela Frédérika Reye představuje zatím poslední pokus přiblížit se k pochopení složité osobnosti nejslavnějšího umělce renesance Michelangela Buonarrotiho. Možná jste užasle stáli pod klenbou v Sixtinské kapli, obdivovali sochu Davida, či prostě jen neomylně poznáte jeho dílo na obrázcích. Tato kniha vám rozkryje okolnosti vzniku všech Michelangelových skvostů. Zejména se však zaměřuje na Buonarrotiho jako na lidskou bytost zmítanou touhami, vinami, pocitem osamocení. Autor se zcela pochopitelně rozhodl pro románovou formu: snaha proniknout do svářejícího se nitra člověka a pochopit úlohu životních peripetií při utváření jeho povahy si vynucuje překročit "suchou řeč pouhých faktů" a pokusit se umělecky vcítit do člověka. Autor věnuje nejrozsáhlejší část knihy Michelangelovu dětství a dospívání. Vychází z teze, že významnou úlohu sehrál Michelangelův nesourodý původ, a proto popisuje jak jeho středostavovskou rodinu a jeho styky s lidovými vrstvami, tak život v Medicejském paláci a návštěvy jeho šlechtických milenek. Michelangelo nehledal, ale rovnou nacházel. Okamžitě odhadl ideálně model pro své sochy a malby. Zajímali ho vojáci, návštěvníci lázní, jeho přátelé. Mužské tělo ho fascinovalo. Hra svalů pro něj byla důležitější než tvář, třeba krásná. Proč Buonarroti zobrazoval především muže? Tajemství erotického zaměření zůstává skrytým motivem celé knihy. V románu vystupují historické postavy známější (Medicejští, papežové, Raffael apod.) i méně známé. Můžete tedy při čtení nahlédnout cestu jednoho člověka k životnímu vyrovnání a zároveň se mimoděk seznámíte s historií vrcholné italské renesance. A pokud si autor něco přimyslel, určitě mu to nebudete mít za zlé. [obálka Prostor/Knižní klub 1996]

Obsah: