Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Kronbauer, Rudolf Jaroslav, 1864-1915:
Z posledních stanic [výbor]


Kronbauer: Z posledních stanic [výbor], 1958 Československý spisovatel, Praha 1958

Rozsah: 232, [4] s., [1] l. obr. příl.    Formát: 20,5x13,4
Popis: Vázaná, obálka v hranách slabě odřená a potrhaná, jinak velmi dobrý stav. (94%)

Cena: 60 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
Dílo povídkáře a romanopisce Rudolfa Jaroslava Kronbauera je dnešním čtenářům skoro neznámé, přestože autor za necelých 51 let svého života napsal při velmi intensivní činnosti novinářské na 25 románů a na 15 knih povídek. Jako doktor práv byl zaměstnán v zemské a státní službě, ale nakonec se věnoval převážně literatuře a žurnalistice. Už za svou knižní prvotinu Z posledních stanic, kterou vydal sotva 26letý, aby si zasloužil přídomku "otec umělecké reportáže", jímž ho charakterisovali literární přátelé při oslavě jeho 50. narozenin několik týdnů před vypuknutím první světové války. Když roku 1890 uspořádal své povídky z ústavu pro choromyslné, z porodnice a z nalezince do dvousvazkové sbírky Z posledních stanic, dal společným titulem dílu plné oprávnění. Měly své oprávnění i všechny smělé žaloby, jimiž autor útočil na tehdejší humanitní ústavy a jimiž se zároveň ujímal věděděnců společnosti. Děj příběhů první části se odehrává v ústavu v Kosmonosích a je postaven na konkretním vylíčení poměrů v blázinci koncem minulého století. Nemocní byli předurčeni k rychlejší nebo pomalejší smrti. Lékařské ošetření spočívalo v dopolední bleskové visitě, jídlo - pokud pacient nebyl tak zámožný, aby si mohl platit "třídu" - bylo velmi ubohé, ošetřovatelé, krutě využívající svých svěřenců, se chovali většinou hrubě. Celý den trávili nemocní na nevětraných chodbách a na noc byli zavíráni do cel. Léčení vlastně neexistovalo. Jestliže se stalo, že přece jen byl někdo propuštěn, odcházel málo vyléčen a skoro vždycky se vracel do ústavu v mnohem horším stavu než po prvé. Nikdo nezkoumal podmínky, za jakých by mohl pracovat jako zdravý člověk, naopak touha po návratu do normálního života mu byla značně ztěžována a nakonec podezřívavé okolí takového člověka úplně uštvalo. Druhý díl z prostředí pražské porodnice a nalezince jen potvrzuje to, co vyplývá zřetelně i z dílu prvního: hluboký lidský poměr k nešťastným. Jednotlivé povídky nás seznamují s tragickým osudem neprovdaných matek a s těžkým životem jejich dětí, které z nalezince putují k pěstounům na venkov a obyčejně se vůbec nikdy nedovědí jméno své matky. Před 70 lety byla péče o svobodné matky víc než nedostatečná: bylo zlem být matkou. Autor hledá pro to vysvětlení a nalézá je často správně. Že společnost způsobuje všechnu tu životní tvrdost, že předsudky lidí ubíjejí matku a kazí dítě. Z celé knihy vysvítá Kronbauerova poctivá snaha poznat příčinu lidských běd. Logicky uzavírá, že nejsou z onoho světa, ale z tohoto, a že by šly odstranit, i když on sám vidí řešení někdy v dobročinnosti, jindy ve státní péči. Třebaže Rudolf J. Kronbauer nepatří mezi nejvýznamnější spisovatele tvořící v letech 1890-1915, mají jeho neobvykle svěží a barvitá pozorování z posledních stanic, jinak v naší literatuře takřka nezachycených, značnou cenu vědeckou i dokumentární. [obálka Československý spisovatel 1958]


Obsah:



 
  košík