Anotace:
Kniha "Demian" líčí příběh dospívání Emila Sinclaira a jeho zvláštní vztah k tajemnému staršímu příteli Maxu Demianovi. Jde o příběh mládí v předvečer první světové války, podaný sevřenou formou jako alegorická konstrukce plná náznaků a symbolů, které hledajícímu hrdinovi mají dopomoci k nalezení smyslu života uprostřed doby charakterizované stádností, vynalézáním stále technicky dokonalejších zbraní při současném do nebe volajícím pustnutí ducha. Protiměšťácký postoj autorův i tehdejší doby vede k extrémnímu individualismu a nietzschovské vůli k osudu: Povinnost člověka spočívá pouze v tom hledat sám sebe, svou vlastní cestu a upevňovat se v ní, chtít svůj osud, ať vede kamkoli, a tím překonávat strach a zmatení plynoucí z nesouladu mezi zákony vnějšího světa a vnitřním životem člověka. Proměna světa je myslitelná pouze tehdy, chopí-li se jí elitní skupina vedoucích "lidí se znamením", společenství jiné cesty. Kniha obsahující leccos z autobiografických rysů autorových vyšla poprvé roku 1919 pod pseudonymem Emil Sinclair. Nese stopy mnoha proudů doby, německého expresionismu, kritiky náboženství, Freudovy psychoanalýzy i Jungovy hlubinné psychologie, Nietzschových postojů. Považuje se za dílo, které zahájilo novou, široce významnou etapu Hesseho tvorby, a protože přesně zasáhlo nerv tehdejší doby, získalo si - z hlediska autorova spíše nechtěně - popularitu, zvláště u mladé generace. Z dnešního pohledu, 75 let od jejího prvního vydání, se může čtenáři jevit i jako dílo značně problematické. Na druhé straně však, na základě zkušeností se světovým a zvláště evropským dějinným vývojem ve 20. století, v obecném pocitu zklamání, nejistot a bezvýchodnosti a rovněž s ohledem na současný příklon k duchovní sféře a hledání nových cest v závěru druhého tisíciletí, nemusí ani dnes Sinclairův příběh být chápán jako pouhá ilustrace bytostných snah o nové cesty ve vypjaté situaci vzdálené doby. [obálka Argo 1994]