Anotace:
Zasvěcení do bytostné moudrosti života bývá často prožíváno jako přerod celé osobnosti. Také hrdina Boscova románu Martial de Mégremut cítí, jak se v něm probouzí jiná, dosud dřímající a netušená krev, když je povolán převzít dědictví po svém zemřelém strýci Malicroixovi. Je to krev temnější a divočejší, než jaká koluje v žilách mírných, usedlých a pracovitých Mégremutů, jimiž byl Martial vychován; je však také jadrnější a bližší bezprostředním silám nespoutaného života, tak jako kraj rhônské delty - Camargue -, kam hrdina přichází do ostrovního domu svého strýce. Dědictví Malicroixů však nesestává jen z pozemků, věcí a tvorů na nich: je to především zkouška, iniciační dobrodružství, v němž se hrdina sžívá s lidmi i se živly své nové země a utvrzuje svůj přerod. Dozvuky dávné tragédie i úklady, jež kolem Martiala spřádá notář Dromiols, se prolínají s životem přírodních živlů - řeky, vichrů, dešťů a sněhu -, i s životem lidských věcí (ne nadarmo je Bosco označován za velkého básníka domu), jež člověku nejprve odolávají, stávají se však jeho spojenci, jakmile se naučí souznít s jejich tepem. Bosco se svým svrchovaným básnickým smyslem pro tajemství a pro drama lidské duše napsal svůj vrcholný román jako vzrušenou i moudrou meditaci.
[obálka Odeon 1987]
|