Anotace:
Zdeněk Matěj Kuděj (1881-1955), autor třicítky knih původní beletrie a dvou desítek svazků překladů, mísil ve svém životě i díle recesi s vážností. Celoživotní tulák a přítel Jaroslava Haška (napsal mj. populární knihy vzpomínek na společná bohémská putování po Čechách) byl osobností vskutku originální a nekonvenční. Jeho dílo je velmi rozmanité, zahrnuje povídkové soubory i romány z cest po Americe a Rusku, prózy společenské, knížky pro děti a v neposlední řadě humoresky a parodie, z nichž nejlepší je právě Tarzanova babička (1926). Román byl inspirován slavným cyklem amerického spisovatele E. R. Burroughse o Tarzanovi z rodu Opů, dnes již klasickým dílem dobrodružné literatury. Kuděj přeložil do češtiny několik svazků této série a poté, na základě zevrubné znalosti, sepsal své "pokračování" s podtitulem Sensační odhalení ze života slavné opí dámy. Převrací v něm naruby ustálené zvyklosti Burroughsova cyklu nebo je dovádí ad absurdum, do cizokrajného prostředí vplétá české reálie a hýřivě si hraje s jazykem. Postupuje tak do značné míry podobně jako např. Josef Váchal, který svůj Krvavý román napsal coby analytickou studii a zároveň ideální dílo zkoumaného žánru. Kudějova parodie se svým humorem a smyslem pro ironii řadí k takovým oblíbeným dílům, jako jsou Limonádový Joe, Fantóm operety, Bohatýrská trilogie či Pytlákova schovanka. [z obálky Paseka 1999]