Vyhledávání       Obchodní podmínky       Nápověda
 
Antikvariát
ISIS
 
Karel, R., 1911-1981:
Žaluji. I-II

: Pankrácká kalvarie

Karel: Žaluji. I-II, 1946 Orbis, Praha 1946

Rozsah: 2 svazky (864, [3], XXVII s., [140] s. obr. příl.    Formát: 25,7x18,2
Popis: 2 svazky. Převazba, velmi dobrý stav. VĚNOVÁNÍ AUTORA Z ROKU 1978. (98%)

Cena: 300 Kč

Nakladatelské údaje:



Anotace:
[Předmluva, II. vydání] Předkládám zde svědectví a důkazy o nesmírném utrpení našich lidí, kteří ztratili životy pro svatou věc národa. Ti, kteří byli popraveni za to, že přechovávali osoby říši nepřátelské nebo je podporovali, uschovávali střelné zbraně, tvořili národní výbory, dopouštěli se sabotáží a odboje proti Němcům, hospodářských deliktů, až již z důvodů sabotážních nebo ve snaze pomoci svým bližním - těm patří náš dík a vzpomínky. Ti se stali mučedníky a našimi nesmrtelnými. Divil ses, český muži, česká ženo, když přišlo vás zatknout gestapo nebo kripo, kdo vás udal. Bohužel, velmi často byl to náš člověk - odrodilec. Gestapo i kripo s pomocí svých method nesmírného bytí a muk vás donutilo, že jste bez čtení podepsali německy psaný protokol. Byl stylisován v každém případě tak, že jste před soudem nemohli uniknout hroznému trestu. Od toho dne počalo vaše utrpení, naděje střídala se s beznadějí, křížová cesta. Předali vás německému soudu, dostali jste žalobu a již jste tušili, co to znamená, když vám přidělili obhájce ex offo. Přišel termín soudu, přelíčení a rozsudek smrti. Už jste se nevrátili na svou celu; hned z Justičního paláce na Pankráci nebo ze Strakovy akademie vás v ocelových poutech dovedli na pankrácké oddělení německého soudu, zvané IIa, nebo prostě "sekyrárna". Tam byly dny nejhroznější, zápas s časem o každou hodinu a den, pokusy o obnovu řízení, podávání žádostí a rekursy. A při tom čas ubíhal, čas letěl šílenou rychlostí. Lhůta do provedení rozsudku neexistovala; byly případy, kdy někdo byl popraven za 32 dní, většina za 12 týdnů, znám případ, že advokát neb okolnosti udržely nešťastníka na sekyrárně až 12 měsíců, ba i jeden a půl roku ve snaze a naději, že čas přinese osvobození. Ovšem časté byly případy náhlých soudů, kdy rozsudek byl vykonán do tří dnů. Tak asi vypadala vaše krátká křížová cesta. Vzhledem k rozsahu materiálu nesmím se však příliš odchylovati od vytčeného cíle: Předložiti národu vylíčení a doklady o posledních chvílích těch, kteří na Pankráci položili pro vlast své životy. Jsem vázán slovem, které jsem dal kdysi svým přátelům na IIa; jsem tím povinován všem těm, kteří dovedli hrdě a oddaně trpět, neklesnout ani ve chvílích nejtěžších a dokonce i tenkrát, když smrt již byla na dosah ruky, si zachovat jasnou a svěží mysl navzdory všemu ukrutenství a nelidskosti, jimiž je pronásledovali němečtí biřicové. Když byla na jaře roku 1943 postavena pankrácká guillotina a při ní t. zv. oddělení IIa - oddělení smrti - neboli "sekyrárna", kde odsouzení k smrti čekali na den vykonání rozsudku, tenkrát vznikla ve mně myšlenka utvořiti organisaci k pomoci a podpoře našich bratří a sester, kteří zde kladli životy za lepší budoucnost národa. Samozřejmě, všem odsouzencům na IIa jsem nemohl pomoci. V zásadě jsem neodepřel pomoc žádnému, ale soustředil jsem se hlavně na delikventy politické. Průměrně jsem spojoval 50 "sekyrářů" týdně s jejich domovy. Kdo byl ve vězení, potvrdí, že více než jídlo a cigareta byl dopis, duševní posila. Dopis od rodiny a dopis odeslaný drahým domů znamenal TAM všechno. Když zazněly první rány, oznamující práci řemeslníků na stavbě "sekerárny", byl jsem již rozhodnut za každou cenu pomáhati těm, na které to čekalo. Tisíce odeslaných motáků domů, do života, na které jsem připisoval: Odesláno důvěrnou cestou, mlčret - váš přítel. Sta vězeňských kbelíků jídla, lstivě vyfasovaného pro jiná oddělení a dodávaných za úplaty wachsmajstrům pro odsouzené na "sekyrárnu". Četné balíky a korespondence od rodiny, vše dodáváno illegálně do cel na IIa, to byl účel, pouhá lidská povinnost, kterou jsem vzal na sebe. Celý tento provoz na "sekyrárně" řídil jsem zcela sám. V té době nikdo mimo českého dozorcee Josefa Obrgriesra, který mi otvíral katry a vrata dvorů a opatřil mi místnost, ve které jsem mohl přes den ve volném čase pracovat, nevěděl o pravém rozsahu mé činnosti. Josef Obrgriesr pak též obíhal různé hostince na Pankráci a kanceláře české věznice a českého soudu, kam rodiny sekyrářů nosily své dopisy a balíčky, aby je od nich převzal a pak propašoval do věznice. Bývaly toho mnohdy plné pytle. Příjem těchto zásilek a pošty od příbuzných snažili jsme se vždy rozptýliti na různá místa, aby v případě prozrazení netrpěl celek. A potom přišla doba, kdy moji "klienti" na IIa si počali říkat karlovci, celá činnost se rozrostla do tak velkých rozměrů, že už jsem se počal obávati prozrazení, ale dobrý Bůh stál při mně. Též jsem se snažil povzbuzovati své přátele k duševní práci a tvoření. Podařilo se. Neztratili ani v celách smrti hrdý postoj, zůstali v zpřímeni až do konce. Zanechali po sobě ukázky tvorby, které se jednou rukou dotýkala smrt a často neztratili ani svůj humor. Vrcholilo to tím, že si dokonce vydávali svůj časopis sekyrářů, který však bohužel měl jen 13 čísel, neboť po osudném třináctém exempláři byli téměř všichni z oněch cel popraveni. Vděk a láska těch, kteří odcházeli, provázely mne na každém kroku a počinu. Odměnu vybral jsem si tím předem. Konal jsem pouhou lidskou povinnost, proto zůstávám i v této knize anonymním Karlem jako tam. Plním jen svůj slib, který jsem dal svým drahým přátelům v celách smrti: Národ se jednou dozví o vaší statečnosti, o vašem utrpení. Národu zůstane váš odkaz, vaše básně, dopisy a obrázky, které jste vytvořili tam na oddělení IIa ve špíně a kalu, o hladu a v prostředí největší mravní bídy a ubohosti. Vy jste rytíři ducha a cti, jste mučedníky za svobodu a lepší zítřek národa a my nikdy nezapomeneme vašich obětí. 15. května 1945. R. Karel [Doslov] Do této knihy vstupuje můj deník, do kterého zapisoval jsem všechny události každého dne, podrobně a přehledně, značně okleštěný, velmi sestručněný, jelikož uvedené dopisy (škrabky) mých nebohých přátel z IIa zcela vyčerpávají dění, které přál jsem si Vám předložiti a ONI hovořili k Vám především. Mnohdy kladl jsem dopisy (škrabky) v pořadí, bez domnělé souvislosti, ve snaze, aby kontrastovaly oběti a utrpení, osobnost jednotlivce, skupiny či obyvatel té či oné cely - v tom hrůzném labyrintu pekla. Abyste se dozvěděli--- Nelitoval jsem času ani námahy. Přitom našel jsem dobrého spolupracovníka Vladimíra Thieleho. Uvedl-li jsem zde závažná obvinění, jak ONI žalovali, bude věcí úřadů, aby vše spravedlivě vyšetřily resp. potrestaly. Subjektivně přikláním se k názoru: "Umírající hovoří vždy pravdu". Jak již jsem uvedl, zvláště delikty jak je uváděli Němci, neodpovídaly vždy skutečnosti - bylo velmi obtížné toto zjišťovati vůbec. Ochotně opravím v event. dalším vydání vše, co bude mně doloženě zasláno. (Adresa: ORBIS, Praha - pro autora díla "Žaluji".) Konečně splnil jsem, pro své vnitřní uspokojení, tři základní předpoklady, které jsem si již tenkráte předsevzal: a) že se vzdám předem jakýchkoliv event. zásluh - proto vydávám dílo pod pseudonymem. b) Vyloučil jsem hmotný prospěch tím, že rozdělím z autorského honoráře patřičné částky pozůstalým, hlavně sirotkům. c) Hlavně však, že splnil jsem svůj slib, který jsem dal Vám, Vy NESMRTELNÍ, že svět se dozví a zváží VELIKOST Vašich obětí a lásky k naší Československé vlasti. R. Karel (2. vydání)


 
  košík