Anotace:
Spisovatelovo dílo je založeno na nostalgickém modelování světa jeho mládí, citelně korigovaného hierarchiemi následujících desetiletí - a také Příliš hlučná samota je především retrospektivním portrétem typické postavy autorovy generace, samorostlého a samotářského hloubavce Haňti, zaměstnaného snad odmalička v pražské sběrně starého papíru. Zde, na sociálním a politickém dnu společnosti, si hrdina tváří v tvář historickým posunům ve vědomí duchovních a kulturních hodnot osvojil svobodomyslnou vitální filozofii, stejně vydatně křtěnou myšlenkami Lao-c'e, Kanta, Nietzscheho či Camuse jako skrápěnou mokem z libeňských hospůdek. Než čas kvapí a kvílí, a v názorech starého Haňti se ukládá poznání, že léta a lidé nebývají humánní a že mnoho z toho, co spatřuje kolem sebe, není nepodobné bitvám krysích klanů. Jenže nahlédnou do jediné vzrušující knížky, nepídit se po pravdě, nemít mravní zákon v sobě, to by byl lidský jedinec natotata "chadný jak korejský kat". A tak jediné a hlavní, co člověku zbývá, nejsou podle Hrabala pouze literární díla ducha, drcená v hydraulickém lisu ve sběrně, nýbrž "něco víc než nebesa: soucit a láska". [z obálky Odeon 1989]

Obsah: