Anotace:
V devadesátých letech minulého [19.] století se dominantním proudem norské literatury stal novoromantismus, který - v souladu s literárním vývojem v ostatních evropských zemích - kriticky reagoval na již poněkud zmanýrovatělou a zkostnatělou tvorbu realisticko-naturalistickou. Na místo dosud tak zdůrazňovaného rozumu a odosobněného reprodukování skutečnoti nastoupila fantazie, mystika, privilegovaná úloha subjektu a jeho pocitů. Vůdčí postavou norského novoromantismu - a zároveň vedle Henrika Ibsena světově nejuznávanějším norským autorem - se stal Knut Hamsun (vl. jm. Knud Pedersen). Roku 1890 vydal románový debut Hlad, který se okamžitě setkal s bouřlivým ohlasem. Stejně úspěšná byla - a bezpochyby jsou dosud - jeho další dvě klíčova novoromantická díla, Mystérie (1892) a Pan (1894). První z nich je dílem přímo programovým: jeho hlavní postava Johan Nilsen Nagel, člověk nevypočitatelný, pudový a přecitlivělý, je nejen typickým novoromantickým hrdinou, nýbrž i mluvčím autorových názorů na umění, zejména na literaturu; jeho ústy Hamsun účtuje, ne vždy zcela nezaujatě, s ibsenovskou kritickorealistickou literaturou. Pan je již od všech uměleckých polemik oproštěn, je psán v lehčím, lyričtějším duchu, podobá se básni v próze, v níž hlavní roli hrají dva na sobě úzce závislé faktory: příroda a láska. [obálka Odeon 1982]

Obsah: