Anotace:
Posmrtně, v roce 1913 vydaná knížka o "zlaté době" českých měst - období jejich rozkvětu po skončení husitských válek - vznikla z vnějšího podnětu. Zikmund Winter, již těžce nemocný, pracoval na velkém spisu o dějinách českého průmyslu a obchodu v 16. století, když byl vyzván, aby ve zkratce shrnul pro potřebu studentů své znalosti městského prostředí 15. a 16. věku. U vědomí odpovědnosti historika vůči studentské mládeži, jejímž vychovatelem byl po čtyři desetiletí jako středoškolský profesor, této výzvě po počátečním váhání neodolal. Obětoval tak sice dokončení rozsáhlého vědeckého díla - bylo vydáno z pozůstalosti jako mohutné torzo -, zato však po sobě zanechal knihu, která má v jeho díle výjimečné postavení. "Wintrova činnost", napsal F. X. Šalda v jeho nekrologu, "tekla dvojím řečištěm, které teprve v pozdních letech jeho života odklonilo se od sebe určitěji a rozrůznilo se ne-li směrem, alespoň břehy svými." Winter byl neúnavný archívní badatel. Ke zpracování poznatků, které vytěžil ze studia archívních pramenů, volil zprvu hybridní formu kulturně historických obrázků; z řady souborů tohoto druhu je třeba připomenout alespoň Rakovnické obrázky, jimiž si dobyl značného úspěchu v roce 1888. Místně se soustředil zprvu na Rakovník a jeho okolí, později na starou Prahu; časově na dobu od konce husitství do Bílé hory; společensky na měšťanstvo a inteligenci. Jako beletrista dospěl v posledním desetiletí života k sevřené novelistické formě, mistrně zvládnuté především v Rozině sebranci (1905) a některých prózách zařazených do svazku Bouře a přeháňka (1907), románem Mistr Kampanus (1909) se odvážil velkoryse rozvrženého zpodobení bělohorského dramatu. Jako historik dospěl na vrchol životní dráhy o desetiletí dřív rozsáhlými kulturně a sociálně historickými monografiemi Kulturní obraz českých měst I-II (1890-1892), Život církevní v Čechách I-II (1895-1896), Život a učení na partikulárních školách v Čechách v 15. a 16. století (1906), Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách 1526-1620 (1909), Český průmysl a obchod v 16. věku (1913). Moderní bádání sahá k těmto monografiím jako k jedinečnému zdroji faktů, avšak s výhradami, které k nim formulovala kritika již v době, kdy vycházely; že totiž nesmírné množství faktů, které obsahují, je v nich podáno čistě deskriptivní metodou, bez systému a bez jednotícího pojetí. Winter, vědom si objevné hodnoty svých odborných prací, těžce nesl obtíže, s nimiž si získávaly uznání akademických kruhů, uvědomoval si však také - je v tom kus tiché osobní tragiky - jejich nedostatky: Josef Šusta ve svých pamětech vzpomíná, jak si krátce před smrtí postěžoval, že se mu nedostalo potřebné metodické průpravy a že proto ve vědeckém díle "spíše bezradně klopýtal, než rázně vykračoval". V Zlaté době měst českých dovolil Wintrovi popularizační záměr odstup od drobnohledné faktografie, tříštící jeho odborné knihy v sypkou mozaiku, a umožnil mu uplatnit osobité literární nadání, jež Šalda přirovnal k umění starých dřevorytců. Tato nevelká knížka - kterou vydáváme s podstatně rozšířeným obrazovým doprovodem - je šťastnou syntézou Wintrova historického vědění a uchovala si i po více než osmdesáti letech, jež nás dělí od jejího vzniku, svoji populárně naučnou hodnotu. [obálka Odeon 1991]

Obsah: