Anotace:
Židovský prvek v Rusku byl poměrně výrazný, zvláště v době, o niž pojednává Solženicynova knížka. Kde se tam vzal? Především bychom museli jít směrem na západ a uviděli bychom, že Židé více méně nedobrovolně opustili německou oblast, přesouvali se do Polska a pak pod tlakem do Ruska. Zde bylo jejich přesidlování směrováno na nucenou zónu osídlení a ke konci carského období dosáhlo počtu několika milionů osob. Jak Židé získávali více a více možností vzdělávání a sbližovali se s ruským obyvatelstvem, ovlivňovali postupně i celý ruský živel. Solženicyn by sám dobře mohl vyjmenovat, kolik spisovatelů "židovského původu" obohatilo přímo ruskou literaturu. Byla mezi nimi tak slavná a známá jména jako Pasternak, Mandelštam, Erenburg, Bagrickij, Babel a celá plejáda Židů z Oděsy. Ač se můžeme na Dvě stě let pospolu dívat v lecčem kriticky, jak ostatně zaznělo i z ruského prostředí, jedno musíme uznat - že se Solženicyn dotkl významných momentů života a situace v Rusku. Autor se ke kritikům, vytýkajícím mu antisemitismus, vyslovuje takto: "Ani na okamžik jsem neměl pocit, že by to bylo vůči Židům nenávistné... Účelem mé knihy, jak se zračí i v názvu, je právě toto: musíme si navzájem porozumět, musíme se vzájemně vcítit do své situace. Touto knihou chci podat ruku k vzájemnému porozumění - na celou naši budoucnost. Ale musí být vzájemné!" [obálka Academia 2005]