Anotace:
Při jméně literárního historika Oldřicha Králíka (1907-1975), někdejšího profesora univerzity, vybaví se čtenáři jeho velká monografie o Otokaru Březinovi nebo originální svazky o Máchovi, Nerudovi a Bezručovi, desítka knižních prací o nejstarších legendách českého písemnictví s novou koncepcí vojtěšského období či soubor studií o Karlu Čapkovi. Vedle 24 knih uveřejnil však O. Králík během své padesátileté odborné kariéry též přes pět set příspěvků v časopisech vědeckých i literárních, v novinách, v divadelních programech i výstavních katalozích, ve sbornících i antologiích. Právě z nich, jakož i z rukopisné pozůstalosti vybral editor soubor více než dvou desítek zásadních Králíkových studií k problematice české literatury v celém jejím historickém rozsahu a pod názvem Osvobozená slova jej veřejnosti předkládá jako Králíkovu 25. knihu. Výbor přináší práce o našich nejstarších legendách a kronikách, o Dobnerovi a Dobrovském, o Palackém, Máchovi, Hálkovi, Nerudovi, Bezručovi, Šaldovi, Olbrachtovi, Horovi, K. Čapkovi, Čepovi, Holanovi, Zahradníčkovi a o proměnách české balady, přetiskuje celou publikaci Historická skutečnost a postupná mytizace mongolského vpádu na Moravu roku 1241 a přináší i dva autorovy základní konfesijní texty: mladistvou programní skicu Vladaři ducha a zralé bilancování vlastních hlavních kritických kampaní, podle něhož byl soubor nazván. Králík byl zastáncem, tříbitelem i obohatitelem metod filologické kritiky. Bral literaturu vážně, a proto chtěl z textů v maximální míře vydobýt autentické autorovo poselství. Zároveň měl dar přenášet své zaujetí na jiné: sugerovat obtíže i patos poznání. [obálka Torst 1995]

Obsah: