Anotace:
Statečná žena, která samostatně hospodařila na pokraji pralesa a stepí reservace Massajů, vzpomíná na tropickou přírodu a její černé děti, v nichž dovede rozpoznat odlišné povahové rysy a současně nalézt člověka. Ukazuje na často opomíjenou a nechápanou rozdílnost mezi jednotlivými kmeny a představuje čtenáři Evropany aklimatisované i ztroskotané. Líčí lovy, lety nad Afrikou i hrůzu sucha a neúrody, jež spolu se záplavou kobylek ji přinutily opustit zemi, kterou si tak vášnivě zamilovala. [zdroj Česká národní bibliografie, 2. vydání r. 1949 (1. vydání r. 1948) pod názvem Africká farma] "Setkání s černochy byl pro mne stejný zážitek, jako bylo pro Kolumba objevení Ameriky, stejným způsobem rozšířilo celý můj svět," píše Karen Blixenová ve Vzpomínkách na Afriku. Do Afriky, přesněji řečeno do tehdejší britské kolonie Keni, se vydala v roce 1914 spolu se svým manželem baronem Brorem Blixenem-Fineckem, aby zde založili kávovou plantáž, užili si sladkého života ve společnosti tamních Evropanů a zbohatli. Jak to tak ale často bývá, všechno nakonec dopadlo jinak, hůře, než si plánovali. Nicméně téměř dvacetiletý pobyt na černém kontinentě sehrál v životě Blixenové zcela zásadní roli a mimo jiné dal vzniknout pozoruhodnému dílu, o němž se Ernest Hemingway svého času vyjádřil, že je to nejlepší kniha o Africe, jakou kdy četl. Zájem ostatně vyvolalo i v Hollywoodu, kde byl podle něho natočen úspěšný, Oscary ověnčený film, který nedávno prošel také našimi kiny. [obálka Odeon 1992]