Anotace:
Skandální, ale zároveň i nesmírně poutavá Historie česká Enea Silvio Piccolominiho, spisovatele, humanisty a římského papeže Pia II., se stala díky své čtivosti a obšírnosti po dlouhá staletí nejvyhledávanějším dílem o českých dějinách v celé Evropě (přičemž v samotných Čechách z dost pochopitelných důvodů, jak čtenář zjistí, až zas tak jednoznačně nadšeného ohlasu nedosáhla). O českém národu a jeho panovnících autor mimo jiné píše: "Lid v celém království jest pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot. Šlechta slávychtivá, válek zkušená, pohrdající nebezpečím a ve slibu stojící, ačkoliv jest velice nesnadno utišiti její nenasytnost. Král Boleslav jse ve dne v noci oddán opilství a nehanebnějšímu údu těla, zabíraje cizí statky a s cizími manželkami si zahrávaje, zemřel proboden byv čtyřmi ranami. Císařovna Barbora, žena nezměrné chlípnosti, která mezi kuběnami nechvalný život veřejně vedouc, častěji si žádala mužů, než byla od nich žádána." Problematičnost Historie české spočívá v tom, že Piccolomini je determinován svým celoživotním postavením významného, vrcholného a posléze nejvrchnějšího církevního manažera a hodnostáře. Proto samozřejmě nekompromisně odmítá jakékoliv odklony od církve, což u Čechů považuje takřka za národní vlastnost. Rovněž jsou mu cizí, protivné, ba až nechutné jakékoliv projevy lidské sexuality, jež kritizuje a často i zesměšňuje způsobem, který si místy nezadá s dnešním bulvárem, až na to, že je na rozdíl od bulváru vtipný a zábavný. Obě výše uvedené neřesti pak přisuzuje většině českých panovníků, kteří jsouce dle něho smilníky, nechali lhostejně vzniknout kacířům, desetiletí ničícím jeho svaté římské impérium. Jak už to ovšem bývá, autorovy kritické a varovné pasáže působí naopak zábavně a svou vesele dojemnou snahou po odsudku hříšníků dokonce až roztomile. Pokud se ale čtenář povznese nad jeho umanutou nelibost vůči zlobivým Čechům, ocení barvité, dramatické a především autentické líčení dějinných událostí a situací, kterých byl osobně přítomen a na nichž se i jako tehdy velmi důležitý evropský politik aktivně podílel. Jeho popisy mechanismů získávání a posilování moci jsou brilantní a aktuální, stejně jako líčení myšlenkových pochodů a cílů vládců a jejich přisluhovačů, intrik, politikaření i zločinů. Kniha je úžasným zasvěceným svědectvím o organizaci středověké Evropy, o spojeneckých sňatcích, nepřetržitých výpadech a válkách. Svou nezvladatelnou záští vůči Čechům Piccolomini dosáhl toho, že v dobách, kdy husité poráželi a rozháněli největší vojska nejmocnějších panovníků Evropy, bylo na Jana Žižku a Prokopa Holého hleděno jako na největší vojevůdce a na Čechy jako na nejstatečnější a neporazitelný národ. [obálka Dialog 2010]