Anotace:
Od roku 1935 až do své smrti v lednu 1960 si Albert Camus (nar. 1913) nepřestal vést to, co v bibliografii jeho díla později zdomácní pod názvem Zápisníky (Carnets). Vyjdou jich celkem tři svazky: první dva záhy po jeho smrti (1962 a 1964), a poslední z nich s pětadvacetiletým odstupem až roku 1989. Dnes, kdy jejich první díl vychází česky, jsem moudřejší nejen o uzavřenost Camusova života a díla, ale i o historickou zkušenost více než tří desetiletí od vydání a dlouhých šesti desetiletí od napsání prvních záznamů. Za tu dobu se jednak přehodnotil (u nás stejně jako ve Francii) názor na Camusovu osobnost v daném historickém kontextu, jednak se výrazně změnil vztah k tomu typu literárního projevu, jaký Zápisníky představují: to, co bývalo obecně považováno za pouhý zajímavý doplněk skutečné literární tvorby, jednou provždy odstřižené od svého autora, se v naší době dostává do popředí čtenářského zájmu právě pro svou autentičnost živé práce ducha. První svazek Zápisníků tvoří tři sešity psané od května 1935 do února 1942. Život mladého Alberta Camuse je nabit závažnými událostmi osobními i politickými. Ale marně by nepoučený čtenář hledal důvěrnou reflexi krachu prvního manželství či sebelítost nemocného tuberkolózou. Zápisníky jsou všechno jiné než intimní deník, a pokud přece, tak vzácně cudný intimní deník duchovního zrání mladého muže, které sledujeme jakoby v negativu - ve výběru četby, z níž si dělá poznámky, v úporné práci na proměně životní zkušenosti v literaturu, v projevech nezlomné sisyfovské vůle tváří v tvář absurdní existenci, usilující o její filosofické uchopení. Střídají se tu záznamy odposlechnutých hovorů a situační momentky s úchvatnými popisy krajiny, hraničícími často s básní v próze, zápisky z cest včetně depresivní návštěvy Prahy s důkazy obtížné geneze později zavrženého románu Šťastná smrt a náběhy na scény z Cizince i Moru, úvahy o divadle s reflexí antiky; drama Nedorozumění tu ještě figuruje pod názvem Budějovice, který možná francouzskému autorovi zněl "neřestným" echem posledních dvou slabik; úvahy o absurditě krutě korunuje fakt nesmyslné války... Je to fascinující čtení. [obálka Mladá fronta 1997]