Anotace:
V roce 1984 u příležitosti 150. výročí narození Jamese Whistlera se v New Yorku a Washingtonu konaly hned tři výstavy k poctě malíře, jehož krajně osobitý život zlákal nespočet životopisců, ale kterého výtvarní kritici záhy po jeho smrti uvrhli na dlouhých padesát let do klatby. Rehabilitaci Whistlerova jména zahájila souborná výstava jeho díla v Londýně roku 1960. James Abbott McNeil Whistler (1834-1903) má ve slovnících psáno pod svým jménem: americký malíř, vyrůstal v Petrohradě, malířství studoval v Paříži a domovem se mu stal Londýn s milovanou Temží. Jestliže jako člověk Whistler nenasytně provokoval své přátele i nepřátele, jako malíř znepokojoval umělecký svět od samého počátku své grafické a malířské kariéry. S barevnými harmoniemi, symfoniemi, aranžmá, nokturny a tóny (jak nazýval své obrazy), podepsanými symbolickým motýlkem, se jako cizinec stěží prosazoval v bohémské Paříži a ještě hůře ve zkostnatělé Anglii. Poct, veřejné slávy a uznání se dočkal vlastně až na sklonku života, kdy ceny jeho obrazů horentně stoupaly a plátna i drobné obrázky se vesměs stěhovaly za moře do Whistlerovy vlasti. Jeho dílo udivuje spíš svou rozmanitostí než početností. Namaloval na pět set olejů, mnoho akvarelů, pastelů a kreseb a zanechal po sobě asi čtyři sta leptů a litografií a také několik teoretických úvah. Byl průkopníkem nového dekorativního stylu a nepřekonatelným novátorem v prezentaci uměleckých výstav. Tvůrčí vynalézavostí, kouzlem své osobnosti a veřejně okázalým způsobem života fascinoval celou řadu malířů, grafiků, spisovatelů i básníků. Weintraub chce v tomto životopise ukázat Whistlera jako neobyčejně nadaného umělce, který žil na přelomu dvou velkých epoch, přičemž té staré, viktoriánské se už nedokázal a nechtěl přizpůsobit a nová ještě nedospěla tak daleko, aby ho přijala. Jako tolika významným osobnostem v historii lidstva i Jamesi Whistlerovi se podařilo předstihnout svou dobu. [obálka Odeon 1987]