Anotace:
Mám rád lidi, kteří mají rádi kraj u nich doma. Je mi mezi nimi pěkně, když mě vodí po starých i nejnovějších ulicích, po věžích a místech, která stojí za podívání... Mám prostě rád města a městečka, vesnice a samoty, kde žijí lidé s chutí a pýchou a nevzdychají po té Praze, tak jako mám rád Pražany, kteří nevzdychají třeba po Paříži, a Pařížany, kteří nevzdychají jánevímčem... A pak jsem taky rád tam, kde tu lásku k domovu třeba neslyším, ale aspoň ji cítím. Všude prostě člověk nemůže zastavit, někde to jenom projíždí, ale nemyslete si, že pouhá jízda není také rozmlouvání s krajem! Tak jako vy nezřídka z pouhé jízdy jízdy cizího vozu poznáte, zda tu zrovna projíždí nějaký slušný člověk anebo naopak nějaký náfuka, tak člověk za volantem vnímá dotek lásky, úcty a citu ke svému kraji, i když má v pedálu sedmdesátku..." Již těchto několik slov, vět naznačuje, o čem František Nepil ve své nové knize vypravuje. Provází v ní čtenáře křížem krážem naší zemí a vypravuje o velkých městech i malých samotách, o známých horách, potocích a studánkách, které na svých cestách zahlédl, ale především o spoustě obyčejných lidí, se kterými se potkával, o tom, co s nimi zažil a co zajímavého se od nich dozvěděl. Je to tedy knížka o domově, o naší vlasti, kterou, jak poznáte, má František Nepil opravdu rád. [obálka Albatros 1985]