Anotace:
Román Judita rozehrává tiché, sveřepé drama pěti lidí, jejichž cesty se osudově protnou. Každý z nich přichází z jiného prostředí, nese si jiné hodnoty, řídí se jinými instinkty, smysl života spatřuje v něčem jiném. Přestože v některých případech jde o nepatrné odlišnosti, hlubinná psychologická sonda jasně ukazuje, že skutečné, bezvýhradné porozumění, neřkuli soužití je vyloučeno. Petr je příslušník měšťanské třídy v tom nejlepším slova smyslu, do prostředí buržoazie se narodil a uchovat její hodnoty pociťuje jako poslání; i Marika patří ke střednímu stavu, ale přeci jen stojí o příčku níž, a to se ukáže jako osudové; Judita, služka, pochází z té nejchudší venkovské vrstvy a její cesta ze dna až na výsluní nemůže nikdy znamenat zároveň vnitřní osvobození od pudových strachů; spisovatel jakožto intelektuál je sice založením nezávislý, nejlépe rozumí slovům jako svoboda a odpovědnost, ale snad právě proto nemůže být nikdy šťasten; nevzdělaný, pudový maďarský emigrant, ocitnuvší se po druhé světové válce v Americe, je dítětem upadající doby, krachujících hodnot, nešťastných historických zvratů a nástupu zrůdných ideologií na Západě i Východě. Je nesmírně zajímavé nechat se Máraim provést všemi zákruty motivací jednotlivých postav, sledovat jejich často analogické reakce, které se stejně jako rovnoběžky nikdy nemohou protnout. Márai je mistrem filigránského popisu a při analýze lidské duše se pohybuje po křivolakých stezkách stejně tenkých, jako to známe třeba ve filmu u Ingmara Bergmanna. Proto řekne-li se "drama pěti lidí", neznamená to v tomto případě gejzíry citů, efektní zápletky, překotné tempo... Nečteme prvoplánový thriller, ale psychologický román o komplikované komunikaci mezi lidmi nelehkého, od základu se měnícího světa 20. století. [obálka Academia 2005]